09.04.2017, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Uvěřit, přestože tak často nechápu, přestože nerozumím

Uvěřit, přestože tak často nechápu, přestože nerozumím

Mt 21,1-11

Květná neděle

Květná neděle je poslední nedělí před Velikonocemi a svou časovou posloupností i svým obsahem nás bezprostředně uvádí do vrcholné události všelidských dějin. Do svátků Vzkříšení Krista a obnovy života vůbec.

Pán Života si přijíždí do Jeruzaléma pro jistou Smrt. Co bude následovat, ví jen On sám, nikdo z těch, co kolem něho jásají a mávají mu radostně na pozdrav, netuší, co se bude všechno dít po této davové euforii a královském přijetí.

Jak je asi tomu, který po tři roky připravuje své nejbližší na tuto chvíli a z jejich projevů nadšení poznává, že vůbec nic nepochopili a že je na všechno tak strašně sám?

Začněme po pořádku. Židovské velikonoce - svátky PASCHY, jsou oslavou zázračné záchrany vyvoleného národa z otroctví. Nejen z otroctví Egypťanů, ale z otroctví pohanských bludů a duchovní zaslepenosti. Již od dob Davidových se každoročně schází celý židovský národ v Jeruzalémě, aby oslavoval Hospodina a obětováním velikonočního beránka se vykupoval z otroctví vlastních vin a hříchů. Aby si společně připomínal, že jediný opravdový Bůh je Hospodin a očekával toho, kterého Bůh slíbil. MESIÁŠE. Podle proroků by měl přijít do chrámu právě o Velikonocích a podle jiných proroctví by měl jet na oslátku.

Ježíš, jako Žid, ctí náboženskou povinnost návštěvy chrámu o těchto svátcích. Vydává se tedy se svými učedníky do Jeruzaléma, a jak se přibližuje, připojují se k jeho skupince stále noví a noví poutníci. Snad není v Judsku nikoho, kdo by o něm ještě neslyšel. A tak je poutníky nadšeně pozdravován a zpráva o jeho přítomnosti i o tom, co všechno už vykonal, letí od úst k ústům.

Týden před svátky dorazí k Betánii. Tam bydlí sestry Marie a Marta a jejich bratr Lazar. Ráno se znovu vydává na cestu: do Jeruzaléma je to už jen pár kilometrů. Na cestě je ještě vesnička Betfage a zde mu jeho učedníci opatří dosud neosedlané oslí mládě. Na něj pak Ježíš usedá a jeho triumfální vjezd do Jeruzaléma začíná. Všichni Židé znají dobře knihy Zákona a Proroků a tak dobře ví, co toto gesto znamená. Kristus se tímto gestem poprvé veřejně hlásí ke svému Mesiánství. Napětí se stupňuje, davy jásají, mávání a výkřiky:„Hosana Synu Davidovu!“ neberou konce. V zástupech kolem Ježíše však nejsou jen jásající a nadšení. Jsou tu i ti, kteří se bojí reakce římských okupantů. A také ti, které všechna ta sláva přivádí k zuřivosti. Ti, kterým se představa Krista jako Mesiáše nehodí do jejich plánů. Kněží, zákoníci a farizeové. Ti se zakrátko stanou aktéry a scénáristy jiného průvodu. Průvodu z Jeruzaléma na Golgotu. Uprostřed opět půjde Ježíš, ale s těžkým křížem a stejný dav bude namísto HOSANA křičet „UKŘIŽUJ!“

Stačilo jen pár dní, aby se všechno obrátilo. Z opojení nenávist; z vítaného odmítnutý; z milovaného proklínaný; z Krále zločinec. Bůh, mistr paradoxů a nepochopitelné dialektiky, má svérázný rukopis v dějinách spásy. Nejprve jásot Květné neděle, pak oběť Ukřižování a nakonec sláva Zmrtvýchvstání.

Nám nezbývá, než se sklonit nad nepochopitelným a uvěřit. UVĚŘIT, že i v našem osobním životě, plném bolestí a pádů přijde konečné vítězství. UVĚŘIT, přestože tak často nechápu, přestože nerozumím. UVĚŘIT a proto říkat ono Kristovo: „Pane, ne má, ale tvá vůle se staň!“ UVĚŘIT a pak jít spolu s ním do Jeruzaléma a tam se učit moudrosti kříže a tajemství oběti. Jít s Ním celým svým životem, padat spolu s ním pod tíhou kříže, a mít s ním účast na svých osobních Pašijích. A s Ním také vstát v den Vzkříšení k novému životu.

Jiří Vojtěch Černý

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru