28.01.2019, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Úbytě duchovního života - VII. (poslední) část

Úbytě duchovního života - VII. (poslední) část
Přepis přednášky, kterou P. Jan Rybář SJ přednesl v roce 2001 na Akademických týdnech

Je otázka na věčnosti, jaký má Bůh zármutek z toho, když někdo jde mimo něho, že ho nepotřebuje. Nebo když ho málo potřebuje. To uvidíme na věčnosti.

Námitky mých spolubratří – to je třeba apoštol Pavel. Ale já jim říkám jednu věc . Apoštol Pavel byl Žid s velkým Ž, ten Krista nikdy neslyšel mluvit. On ho nikdy neviděl. On přijal tu nauku – mluvil s Jakubem a s Petrem – dobře, ale to židovství v něm bylo tak, že tam pořád máte tu oběť za hříchy, my jsme zhřešili, tak ti tady obětujeme Bože ty stáda těch zvířat, které pobíjeli v chrámě – prostě usmíření za hříchy. A to nám pořád straší v hlavě. My zapomínáme, že Bůh odpouští bez nároku. Ale to je na vykoupení to negativní, že Bůh odpouští hříchy, ale ten pozitivní prvek je to uvedení do života, do společenství Božího.

Já jsem dnes mohl obědvat s doktorem Venturou – to je chytrý pán – já jsem se mu jen tak mezi řečí pochlubil, že jsem byl včera na kafi u paní Štemberkové v Častolovicích nebo jsem pozvaný k panu hraběti Kolowratovi – člověk to řekne tak bokem, jako by tam byl jako doma a ono to tak není. Ale my se můžeme chlubit, že o nás má zájem ten Absolutní, Naprostý, Někdo úžasný – tak na tom má stát náš duchovní život. A on je nám tak nakloněn, že nám trpí spoustu chyb a hříchů.

Myslíte, že Bůh odpouští úplně a nežádá žádnou satisfakci? Ano, je to tak. A co to znamená potom zadostiučinění a za co Kristus platil za nás – to jsou texty hlavně u sv. apoštola Pavla. Mě to moudří pánové učili takto: Krista nám dal Bůh ne proto, že je nekonečně uražen a Kristus platí svou krví. To je vlastně blud. To pochopí jen člověk, který zná klacek. Ale Krista nám dal Bůh proto, abychom neměli před Bohem komplex méněcennosti. Já vím, že Pána Boha miluju dnes hrozně moc a zítra slabě. To není láska na úrovni. Tam je ten rozdíl. Ne nekonečně uražený majestát od nevolníka. Ale plnost absolutního vztahu, který má k nám Bůh a z mé strany je tam jenom něco takového ubohého. Já mám Pána Boha rád když mě nic nebolí, když se mi daří, když mě lidi chválí, když je krásná bohoslužba.

Odpouští Bůh naprosto? Ano odpouští. Ale dal nám Krista proto, že bychom měli před Bohem komplex méněcennosti. My pořád cítíme, že tam není všecko v pořádku. A věřte tomu, my bychom k Pánu Bohu ani nešli sami. Mně se líbí františkánská škola. Dominikáni říkají, že Kristus přišel, protože lidstvo zhřešilo – to je sv. Tomáš. Ale františkánská škola říká, Kristus přišel, protože bez něho bychom ani neměli odvahu k Pánu Bohu jít. A bez něho bychom nevěděli vůbec nic o Bohu. To už je škola stará – Scotus z 15. století. A to je ta krásná myšlenka. Bůh nám dal Krista, abychom neměli před ním komplex méněcennosti. To je asi tak, když někam přijde spousta lidí, tak nebude mluvit ten, který je nevzdělaný, který koktá, který je hloupý. Bude lidi reprezentovat ten, který prostě umí promluvit, umí jednat, který umí vystoupit. To si vždycky zvolíme takového člověka. My máme někoho, kdo nás reprezentuje a ZASTÁVÁ SE NÁS  - před ďáblem.  Ďábel řekne – co tady chce ten Rybář a vypočítá hříchy na posledním soudu. Jenomže Kristus mu to nedovolí, On se nás zastane: To jsou mí lidé. I v rodokmenu Pána Ježíše jsou hrozné věci – tam jsou vrahové i nevěstky.Takže Kristus nám byl dán proto, abychom neměli před Bohem strach. My ten strach budeme mít. Pak budeme rádi, že tady je Kristus. Ten tě vezme za ruku, nebudeš sám ve smrti, on půjde s tebou. A my už teď se můžeme ohánět jeho láskou, která byla završena maximem na kříži. Úplně ad absurdum. A to je úplně jiný pohled než ten, co se modlí ty sestřičky – Kristova krev tiší Boží hněv.

Takže vykoupení má dva aspekty. Napřed nás Bůh očistí od hříchu tím, že nám odpouští. Když chceme, musíme o to odpuštění prosit a chtít je, poznat, že jsme ubožáčci. A pak nás uvádí k sobě, do svého nebeského života. To je vlastně vykoupení andělů. Ti nezhřešili nikdy. Ale jsou vykoupeni tím, že mohou požívat absolutní Boží přízeň a lásku. Z čeho se raduje Bůh, z toho se radují oni. A z čeho se raduje Bůh, z toho se budeme i my jednou radovat. My už se teď radujeme. Pán Bůh má radost  třeba z přírody – on to učinil všecko. Podívejte se, jak nás umí polichotit – tam je modřín, jedle, buk, habr, ty krásné druhy květin, které vidíme, spousta zvířat, ryb a všeho – Pán Bůh má smysl pro humor. Podívejte se někdy na nějaká živá zvířátka jak vypadají. Vždyť v tom je úsměv Boží. Jako by se Pán Bůh díval za kulisami, jak se mi líbí malé koťátko nebo housátko… To je všecko krása Boží. A to je ten smích a humor Pána Boha, který je jako ti rodiče, kteří vidí, že to děcko je upoutáno něčím, co mu připravili.

To pozitivní vykoupení je vkročení do té Boží intimity, do jeho radosti, do jeho štěstí, do jeho úrovně. My budeme žáci navěky. A to není špatné – mít geniálního učitele.

Jan Rybář

Přepis přednášky: Věra Horníčková

Úbytě duchovního života - I. část

Úbytě duchovního života - II. část

Úbytě duchovního života - III. část

Úbytě duchovního života - IV. část

Úbytě duchovního života - V. část

Úbytě duchovního života - VI. část

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru