27.11.2018, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Úbytě duchovního života - VI. část

Úbytě duchovního života - VI. část
Přepis přednášky, kterou P. Jan Rybář SJ přednesl v roce 2001 na Akademických týdnech

Přečtu vám slova mistra Eckharta z Hochheimu – to je mystik – dominikán (zemřel 1260) – zemřel velmi včas, on by byl uhořel na hranici a jeden z hlavních důvodů je tahle věta: Bůh miluje duše tak silně, to vězte, že kdyby mu někdo tu lásku k duši vzal, vzal by mu jeho život a jeho podstatné bytí. Že by Boha zabil, smím-li to vyjádřit. Neboť v téže lásce, kterou Bůh miluje duši, z téže lásky vykvétá sám Duch svatý, tatáž láska je sám Duch svatý, Když tedy Bůh duši tak silně miluje, musí duše být také tak stejně velká věc. On říká duše, já bych řekl člověk – to je ještě ten starý styl, kdy se říkalo „spas duši svou“ a bylo hotovo. Za tuto větu měl být Eckhart odsouzen. Já nevím, jak by byl dopadl, kdyby včas neumřel. To pro ně byl veliký blud, protože jsme pořád zatíženi tou filosofií, že Bůh je všemohoucí, věčný – vidíme, jak to rádi říkáme Bůh je všemohoucí. My bychom také chtěli být všemohoucí, my bychom to lépe řídili ten svět a ty dějiny i náš život a Bůh je všemohoucí  - my mu to závidíme – Bůh je všemohoucí a dělá si co chce – a není to pravda Bůh není všemohoucí, nemůže zabránit svobodnému konání člověka. Mně se líbí mohamedáni, protože mají asi 100 titulů pro Pána Boha. To je ten jejich růženec – Alláh je trpělivý, milosrdný, láskyplný, shovívavý, lidi milující atd. To jsou pěkná epiteta, která mi Pánu Bohu odpíráme. Nevím proč. A já vždycky říkám: požehnej vás všemohoucí a milosrdný – to tam tak vpašuju – a lidi si na to už zvykli. Říkám všemohoucí a milosrdný a dobrotivý nebo láskyplný Bůh. To je filosofie. Všimněte si, že Pán Ježíš nikde neřekl, že Pán Bůh je všemohoucí. Pán Bůh tu všemohoucnost projevuje jen v jediné věci a to je v lásce. On totiž jinak neumí žít než v lásce.

Takže Bůh zachraňuje člověka tím, že mu dává svoje přátelství. A když jsme přáteli s někým, kdo má lék na život, tak pak žijeme věčně. Ale my žijeme věčně nejenom proto, abychom existovali, to je málo být, my musíme žít, žít s Bohem, naučit se už teď na této zemi. Termín vykoupení tedy znamená: Bůh ti otvírá svoje soukromí. A tady je odpověď na to, proč papež nikdy neřekne, že Panna Maria je spoluvykupitelka. Protože vykoupení může dát jenom Bůh sám. To je to vykoupení, to spasení, ta záchrana – to je život s Bohem. Matka Kristova byla vykoupena daleko více než my, protože ona do tohoto soukromí vnikla lépe, víc a my můžeme také do tohoto Božího soukromí vnikat víc, ale to nesmíme užívat fráze, musíme hovořit o tom, jak je to všechno v Pánu Bohu krásné a jednoduché. Podívejte se, ta Eucharistie to je tak jednoduché, že to nikdo nemůže pochopit. To je tělesná touha Krista. Co dělá tělo a krev, když máte někoho potkat, koho máte rádi a neviděli jste ho dlouho – zazvoníte na zvonek a už cítíte, že vám srdce bije víc. Kristu bije srdce, protože je člověk. A on má to štěstí nebo neštěstí, že jeho lidské srdce má intenzitu božskou, nekonečnou, Boží lásky. A vždycky mu bije srdce, když se k vám blíží. V tom je celý princip, proč se k nám chce dostat. To je tak něco krásného, lidského – protože on je člověk. A stále zdůrazňuje tělo a krev – on neříká: já k tobě přicházím duchovně, já jsem chléb andělský, ale říká: já jsem člověk. Rád o sobě říká já jsem syn člověka. Vždyť on nám tady dal tuto schopnost – že někoho máme, komu podáme ruku, koho obejmete, koho políbíte – to je ono. Vždyť tak nás Pán Bůh stvořil a Kristus je pravý člověk. Jenomže tam má tu intenzitu Božské lásky. Co ten Eckhart říká, to by se mělo rozmnožit a uvažovat nad tím:

Bůh miluje duši (tedy člověka) tak silně, že kdyby mu tu lásku někdo vzal, vzal by mu jeho život. To je česky řečeno to, že bez Tebe Kristus nemůže už být. Bez lidstva už nemůže být, Bůh je vázán na nás. To žádný filosof nepřijme. Kdyby tady byl kněz, který je filosof, tak by mě tady hned usvědčil, že mluvím bludy. Já jsem to slyšel v kostele v Praze, kdy kněz zrovna křičel: Bůh nás nepotřebuje, ale my potřebujeme jeho. Jak může říct, že Bůh nás nepotřebuje, když jedním dechem zase říká, že Bůh je láska, absolutní láska. Když někdo má někoho rád, tak bez něho nemůže být. A to je ta úžasná věc, na které má stát náš duchovní život a ze kterého se máme radovat jak vstaneme. Že na nás někdo dnem i nocí myslí, a že bez nás nemůže být.

Jan Rybář

Přepis přednášky: Věra Horníčková


Úbytě duchovního života - I. část

Úbytě duchovního života - II. část

Úbytě duchovního života - III. část

Úbytě duchovního života - IV. část

Úbytě duchovního života - V. část

 

Zajezd-do-Omanu

 
Nahoru