25.10.2017, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Zeď, nebo prázdnota

Zeď, nebo prázdnota

„Nestaví-li Hospodin dům, nadarmo se namáhají stavitelé“. Tato věta ze 127. žalmu provází stavbu světa už po tři tisíciletí a vysvětluje její nezdary.

Nedávno se dva čeští akademici na otázku zda jsou věřící, vehementně proti víře ohradili. Přitom máme od prezidenta Masaryka dostatek důkazů o tom, že bral život pod zorným úhlem věčnosti „ sub specie aeternitatis“; že razil heslo „Ježíš – ne Cézar“; že po své ženě opakoval: „Smrt je jako přechod z jedné místnosti do druhé“. Škoda, že to svému národu nezdůrazňoval více – ten je dnes bez jakékoli pevné duchovní orientace. Přitom tisíc let z Kristovy morálky žily miliony prostých Evropanů a víra v něho jim ulehčovala těžký osud. Je mi líto filozofů, reformátorů, státníků i politiků, kteří se úporně brání i pouhé hypotéze absolutna a tak narážejí v posledku na zeď nebo prázdnotu.

„Smysl života nemůže ležet v něm samém… Odvážím-li se vyznat, že smysl života směřuje mimo, jinam, naráz jsem osvobozen, jako bych nad sebou, ve  vrcholku překlopeného zvonu, uzřel puklinu, rozraženou světlem“. (Ivan Diviš, Spolehlivosti, 1963).

„Civilizovat jsme se začali od Boha“. (Jan Beyzym, +1912, Madagaskar).

Jan Rybář

 

 

 

 
Nahoru