03.04.2017, autor: Karel Voplakal, kategorie: Příběhy

Vzpomínka na otce kardinála Miloslava Vlka

Vzpomínka na otce kardinála Miloslava Vlka

V sobotu minulého týdne ve svatovítském dómu – resp. v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha (jen nevím, proč do současného oficiálního jména katedrály nezahrnuli kromě jmenovaných světců také svatého Jana Nepomuckého, jehož ostatky jsou zde přece také uloženy!) proběhlo rozloučení se zesnulým někdejším českým arcipastýřem - bývalým nejvyšším představitelem Církve u nás - emeritním arcibiskupem - primasem otcem kardinálem Miloslavem Vlkem. Davy lidí přišly uctít jeho památku již ve čtvrtek a v pátek - naposledy pohlédnout do jeho mrtvé tváře, v níž se zračil  velebný klid. Další tisíce se přišly zúčastnit pohřebního obřadu; mnozí odstáli frontu u ještě zavřené brány katedrály, jen aby se dostali dovnitř. Otec kardinál Vlk sloužíval minimálně jednou týdně mši svatou v 7:15 také v nenápadném kostele sv. Benedikta „u karmelitek“; zřejmě proto kromě katedrály i v tomto hradčanském kostele bylo jeho tělo vystaveno…

Naprostá většina věřících však sledovala přenosy velké mše a celého smutečního obřadu na České televizi a zejména na křesťanské televizi Noe, kde po celý den probíhaly vzpomínkové pořady, při nichž řada osobností hovořila o tomto velkém člověku, který v mnoha případech ovlivnil jejich život a nasměroval jej k Tvůrci a Spasiteli. V těchto pořadech vystupovaly nejen známé osobnosti a duchovní osoby - biskupové, představitelé řeholních řádů a lidé jemu blízcí, ale i prostí lidé, kteří otce kardinála poznali třeba ještě v době, kdy byl sledován komunistickou policií a vůbec neměl naději, že by snad někdy mohl získat „státní souhlas“, aby mohl normálně působit a plnit své kněžské poslání. Věřím, že ten, kdo otce Miloslava Vlka poznal, nikdy už na něj nezapomněl…

Všichni nezaujatí se asi shodnou, že otec kardinál Vlk byl po mnoha stránkách naprosto výjimečnou osobností. Ne všichni však dokáží ocenit i jeho fyzické kvality, jeho výbornou „fyzičku“.

Někdejší sekretář Evropské biskupské konference (tehdy jím byl jistý polský monsignore) vzpomínal, jak tehdy, když „náš“ pan kardinál vykonával významnou funkci předsedy této celoevropské organizace, vzal jej jednou s sebou na pár dní dovolené na běžky na Šumavě. Pan kardinál byl nadšeným turistou; když byla příležitost, nikdy si neodpustil horskou túru; měl rád velmi dlouhé horské pochody, které jej nikdy neunavily. Zato však mnohem mladší pan sekretář si stranou postěžoval, jak jej samotného tyto náročné horské přespolní „přesuny“ zmáhaly. Během jejich společné dovolené se znenadání udělalo velmi nevlídné počasí,  a tak pan sekretář doufal, že se tentokrát nikam nevyrazí, že si aspoň na den odpočine - ale přepočítal se; pan kardinál se vypravil i do té nepohody – a on si netroufl nejít s ním…

Civilní zaměstnanci pražského arcibiskupství vzpomínají, jak si pan kardinál s nimi zahrál volejbal. V zápalu hry mu málokdo stačil.

Dobře si pamatuji, jak při celonárodní pouti do Říma v jubilejním roce 2000 pan arcibiskup Vlk spolu se všemi diecézními biskupy doprovázel tisíce československých poutníků do Vatikánu, jak při společné audienci u nezapomenutelného papeže Jana Pavla II. osobně představoval Svatému otci některé z nich a tlumočil mu jejich slova. Po papežské mši svaté se naši poutníci rozdělili na náměstí svatého Petra do sektorů podle svých diecézí spolu se svými biskupy. Jednotlivé sektory od sebe oddělovaly vysoké kovové přenosné ploty. Pan kardinál vyšel z baziliky svatého Petra nesprávnou uličkou a zjistil, že „jeho ovečky“ jsou za plotem. Nezaváhal - a tak, jak byl, v biskupské sutaně s obdivuhodnou mrštností přelezl ten dost vysoký plot, aby byl mezi „svými“. Na ten výjev asi nikdy nezapomenu.

Karel Voplakal

Foto: Jaroslav Hodík

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru