Vzpomínka na návštěvu kláštera v Nové Říši
Byl jsem tam osobně dokonce dvakrát - pokaždé se zájezdem - po prvé s cestovkou před asi tak patnácti lety, po druhé se skupinou poutníků před - předloni (tím myslím, že to bylo v roce 2016); tehdy jsme tam i přespali. Provázeli nás tam místní řeholníci - premonstráti a díky nim jsme se dozvěděli řadu zajímavostí z dějin tamní premonstrátské kanonie.
Klášter byl původně ženský, založený už počátkem 13. století (údajně roku 1211 - velmožem Markvartem a jeho manželkou Vojslavou. Byly tam současně dva nezávislé kostely: farní - zasvěcený sv. Petrovi a klášterní zasvěcený Panně Marii.
Klášter za dobu své osmisetleté existence zažil velké zničující pohromy. Někteří „mocní tohoto světa“ spatřovali v klášterech nepřátelskou opozici (viz fotka jedné pamětní desky v Praze).
1/ za doby husitské byl přepaden dokonce dvakrát (v r. 1423 a po druhé znovu, o rok poté); při tom druhém to táborité „vzali z gruntu“- klášter vypálili a rozbořili, řeholní sestry pochytali a utopili v místním rybníce. Za nějaký čas po husitských válkách byl klášter sice postupně obnoven, ale již v 16. století začal odumírat: řeholnice postupně vymíraly, nové nepřicházely a roku 1597 zemřela poslední z nich. V roce 1641 se opuštěného objektu kláštera ujala komunita mužských mnichů-premonstrátů původem z komunity v Zábrdovicích a objekt zvelebili; koncem roku 1733 byl klášter povýšen na samostatné opatství.
2/ za nacistické okupace gestapo s podporou jednotek SS přepadlo klášter 29.V.1942 (záminkou údajně bylo mstivé udání člověka, který původně chtěl do kláštera vstoupit, ale pro špatnou pověst nebyl přijat). Klášter byl tehdy zcela zlikvidován a objekt předán k užívání organizaci nacistické mládeže „Hiltlerjugend“. Všichni premonstrátští řeholní kněží i bratři, včetně tří mladých noviců, byli deportování na sídlo gestapa v brněnských Kounicových kolejích (obdoba pražského Petschkova paláce) a mučením na nich bylo vymáháno přiznání k nepřátelské činnosti proti „Velkoněmeckému Reichu“. Posléze (16. ledna 1943) byli odesláni do Osvětimi, kde většina z nich zahynula. Z nejvýznamnějších obětí: opat P. Pavel Souček i převor P. V. Novotný v koncentráku zahynuli na úplavici, P. Zikmund Záběhlický, P. Dr Hrachovský zahynuli následkem „humánního“ zacházení s vězni a P. R. Nevrle byl doslova ubit krátce po převozu do lágru Rejsko; ostatní členové komunity- např. P. Augustin Machalka, P. Heřman Tyl a další prožili zbytek války v koncentračním táboře Buchenwald a byli osvobozeni americkou armádou. Jejich utrpení však mělo mít pokračování za další totality…
Po válce – již v roce 1945 - se premonstráti vrátili do Nové Říše; P. Augustin Machalka tam byl zvolen opatem (a P. Heřman Tyl se stal opatem v Teplé).
3/ v noci na 14. duben 1950 v rámci estébácké „akce K“ byl klášter v Nové Říši (stejně tak jako všechny ostatní mužské kláštery v ČSR) přepaden po zuby ozbrojenými útvary tajné policie StB a uniformovaných esenbáků se psy, s asistencí jednotek Lidových milicí - a po třetí ve svých dějinách zlikvidován- pod záminkou, že v klášteře byly nalezeny zbraně, které tam ovšem estébáci sami přivezli.
Nejmladší členové kanonie byli neprodleně odvedeni na nucené práce k trestním pracovním vojenským jednotkám PTP, řeholní představení byli okamžitě uvězněni; poznali Pankrác, Mírov, Leopoldov, Bory, Ruzyni, I´lavu a další socialistické kriminály a lágry- včetně uranových koncentráků na Příbramsku (Bytíz, Vojna) a na Jáchymovsku ( Svornost, Vikmanov- Elko, Ostrov n.Ohří a řada dalších); ostatní mniši (zejména ti starší a režimu „méně nebezpeční“) byli „pouze“ odvlečeni do internačních- v podstatě vězeňských „klášterů“ zřízených ve zrušených klášterech v Želivě, v Bohosudově, Oseku, Králíkách, Hájku a dalších.
Opat Augustin Machalka byl označen za jednoho z hlavních vatikánských špionů a rozvracečů socialistického zřízení a spolu s asi desítkou dalkších řádových představených ( m. j. spolu s tepelským opatem P. Heřmanem Tylem, s provinciálem jezuitů Dr F. Šilhanem, a P. Kajprem SJ, který pak zahynul na Mírově, se strahovským opatem Dr Jerolímkem, s biskupem Zelou a dalšími opaty a provinciály v prvním vykonstruovaném procesu - po nepředstavitelném utrpení vyšetřovací vazby v Ruzyni a v Bartolomějské ulici- odsouzen na 25 let těžkého vězení; ti, kteří se dožili amnestie počátkem šedesátých let, nesměli už sloužit jako kněží (nedostali „státní souhlas k duchovenské činnosti“.
Klášter byl po třetí obnoven v roce 1992; prvním představeným se stal P. Palka, po něm od roku 1999 je opatem Marian Rudolf Kosík, OPraem.
Ještě pro úplnost: klášter byl po zničujícím požáru v roce 1813 přestavěn – přestavba byla dokončena již v roce 1821. Kromě kostela stojí za prohlídku nádherná kapitulní síň, klášterní knihovna a několik kaplí a sálů (m.j. sál Otakara Březiny).
S klášterem jsou duchovně i fyzicky spjaty některé významné osobnosti jako např. básník Otakar Březina či jeho přítel sochař a řezbář František Bílek (v klášteře je od něj řada plastik Křížové cesty).
Premonstráti v Nové Říši vykonávají dnes duchovní službu v asi pěti blízkých farnostech, mimo jiné i ve farnosti Stará Říše, kde bývalý klášter již nebyl obnoven.
Karel Voplakal
