Vytrvalost, trpělivost a vnitřní pevnost

Mal 4,1-2

Lk 21,5-19

33. neděle v mezidobí

S blížícím se koncem církevního roku se nám biblické texty doslova hemží nejrůznějšími a nejhrůznějšími obrazy posledního soudu, a také katastrof a válek, které mu budou předcházet. Souběžně s nimi jsou zde také varování a napomenutí nejrůznějšího druhu, které mají společné poselství: výzvu k důvěře, k bdělosti, k rozvaze a vytrvalosti ve víře. Nejinak je tomu i dnes, a tak si pojďme ty dnešní texty přiblížit.

Tak hned prvé čtení z proroka Malachiáše: „Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti.“

Onen den Božího hněvu je neodvolatelný, jistě přijde – a koho, že zasáhne? Ty, kteří jsou zpupní, kdo se dopouštějí bezbožnosti. Malachiáš píše tento text po návratu z Babylónského zajetí, píše jej do vlastních řad navrátilců, není určen vnějším nepřátelům, utlačovatelům, jeho adresáty jsou Židé, kteří rezignují na obnovu chrámu, vidí jen trosky z někdejší slávy Jeruzaléma a jeho chrámu a propadají rezignaci. Vrátili se z holýma rukama do zpustošené země, a tak se snaží usadit; budují si své domy a obnovu chrámu zanedbávají. Stejně tak i chrámoví kněží. Zanedbávají chrámovou bohoslužbu, v mnohém se chovají jako bezbožní. Malachiáš je nazývá zpupnými a adresuje jim ona slova o Dni soudu, o Dni Hospodinově.

„Hle, přijde den, který plane jako pec …“ „Den, který přijde, je spálí …“ „Slámou se stanou všichni zpupní.“

Obraz Božího soudu coby ohně, není v Písmu neobvyklý, od spálení Sodomy k prorockým hrozbám a apoštolským svědectvím, až po knihu Zjevení. Oheň, bude pro jedny ničivý a pro jiné očistný. To jsme ostatně slyšeli i v tomto textu: „zpupní a bezbožní shoří jako sláma“, zatímco ti, kteří se bojí Hospodina budou v ohni očištěni a ospravedlněni: „Vám, kteří ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti.“

Také Kristus hovoří o ohni pekelném, a i když o něm dnes není řeč, jeho slova o zničení chrámu a všeho vnějšího, na čem lidé staví svůj život, má rovněž apokalyptický charakter.

„Přijde den, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ A nejen to. Kromě vnějších katastrof, zemětřesení, válek, hladu a moru, nastane i pronásledování těch, kteří v Krista uvěří. Budou vězněni, nespravedlivě souzeni – zažijí četná příkoří nejenom zvenčí, od vladařů a panovníků, ale i zevnitř církve, budou zrazováni, sváděni mylnými učeními; v církvi, nastanou rozkoly a schismata. A Ježíš říká: Ano, to vše se musí stát, ve světě budou války, nemoci, hladomor, ale „já budu s vámi po všechny dny“. A ti, kteří vytrvají ve víře; kteří zůstanou Kristu věrni, navzdory všem těžkostem a pronásledování – ti se nemusí bát. Kristus bude s nimi, bude při nich stát; bude je posilovat v utrpení a dá jim svého Ducha, svoji výmluvnost a moudrost, kterou tento svět nebude moci přemoci a umlčet. A i když budou zrazováni i od svých nejbližších, rodičů, sourozenců a přátel, Kristus při nich zůstane stát. A i když budou dokonce ode všech nenáviděni, žádná vnější síla a moc jim nemůže ublížit. „Ani vlas se vám z hlavy neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“

Poselství textů o poslední době před příchodem Krista, o onom Dni Božího soudu je, i přes děsivé obrazy a předpověď pronásledování a utrpení, poselstvím naděje. Naděje v to, že nic vnějšího nemůže přemoci víru a důvěru toho, kdo se utíká ke Kristu, kdo je mu, přese všechna příkoří, věrný. Ježíš ty, kteří ve víře vytrvají, v soužení budou trpěliví a pevní ve svých postojích; kteří se nedají zlomit ani násilím, ani sliby, mocí, kompromisy a nezaprodají svoji duši, provede všemi vnějším těžkostmi až k vítězství, které spočívá v jeho blízkosti a v tolikrát Kristem přislíbeném Božím království. A co je k jeho dosažení zapotřebí? Vytrvalost. Trpělivost. Vnitřní pevnost. Poslední věta dnešního evangelia stojí za připomenutí: „Vytrvalostí zachráníte svou duši.“ Vytrvalostí – své víry, své naděje a také svého úsilí o život podle vůle Boží, zachráníme svou duši.

Jiří Vojtěch Černý