Víra v Boha?

Před deseti lety mě nečekaně vzal Ježíš zezadu za ramena, když jsem, dojata, políbila v Jeruzalémě Kámen pomazání. Potom se děly věci! 

Našla jsem (po celoživotním hledání) i společenství - církev, přátele ve farnosti, v Modlitbách matek.

Našla jsem "kotvu, svobodu". 

Našla jsem svého Otce, Ježíše a Ducha Svatého. 

Píšu to proto, že mám srovnání, co nám dává Bůh. Je to jako život s dobrým manželem. 

Opora, důvěra, jistota. 

Bez Boha je život bez mantinelů. 

Ale ty musíme mít, abychom neudělali věci, které nejdou vzít zpět. I přesto nám Bůh dává své odpuštění, své milosrdenství! 

Víra je, bohužel, nepřenosná. 

Proto naše modlitby, proto Ježíš, který musel na naši zem a na Kříž. Ten dřevěný, pro nás nesený, z lásky k nám...

Jak jednoduché: "miluj Boha a své bližní, jako sám sebe". 

(Tohle předejme našim dětem a vnoučatům!)

Věra Šimková