Síla Božího slova

Spisovatel Nikolaj Leskov píše o mladém muži - sirotkovi, který nastoupil svou životní dráhu jako listonoš. Při svých pochůzkách po okolních vesnicích a samotách se obvykle zastavil v lese, z poštovní brašny vytáhl Bibli a četl si v ní. Pak o přečteném přemýšlel, snažil se podle Božího slova důsledně žít a byl jím ovlivněn natolik, že platil za čestného, spravedlivého a neúplatného člověka. A pro tyto jeho vlastnosti ho gubernátor jmenoval dokonce starostou města. Tehdy bylo neslýchané, aby starosta byl naprosto zásadový, takže mezi místním hejtmanem a protopopem se rozvinul tento rozhovor: Kněz říká: „Do bible se začetl.“ Hejtman na to: „i hleďme, co ho to chudáka napadlo?“ Protopop mu odpovídá: „Ze smutku se dal do čtení a nyní zapomenout nemůže.“ Hejtman: „Je to ale hlupák. A copak s ním budeme dělat?“ Kněz odpovídá: „Nic s ním nesvedeš, příliš daleko dočetl.“ „A snad se až ke Kristu nedostal?“, zní další otázka. „Celou bibli přečetl, celičkou.“ Takže hejtman si povzdechl: „Tak to je tedy náš konec.“ Tento dialog z Leskova nám připomíná sílu a moudrost Božího slova, nad nímž bychom se i my měli častěji zamýšlet. I náš pozemský čas s jeho poutí má být provázen duchovním světlem radostné zvěsti, která k nám promlouvá jasnou řečí naděje a pravdy. Velký anglický kardinál John Henry Newman se modlil: „Neprosíme tě, Pane, o světlo na kilometr nebo na deset metrů, ale jen na jeden jediný příští krok. A o ten další krok tě budu zase prosit. Není dobré, když člověk vidí hodně daleko dopředu. Začne zapomínat na Boha a nepovažuje světlo za dar a milost.“ I před námi se otevírá díky Božímu slovu nový prostor, ozařovaný světlem nadzemské pravdy a díky tomu získáváme nový, svobodný vztah k okolnímu světu a lidem, jak to potvrzuje apoštol Pavel: „Jsme jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jsme jako nic nemající, a přece máme všechno.“ Mějme proto bibli stále při ruce a často si v ní čtěme a přemýšlejme.

Miloslav Fiala