Seniorské postavy Starého zákona: Job

Hlavní protagonistou celého příběhu je Job, ale také jeho přátelé. Podstatnou část knihy tvoří rozhovory Joba s jeho přáteli, kteří se snaží vysvětlit podstatu jeho utrpení. V tehdejším chápání platila souvislost mezi jednáním člověka a jeho údělem. Tohoto dogmatu nebo lépe paradigmatu se přidržují Jobovi přátelé, kteří se snaží jeho utrpení porozumět, nicméně v očích Hospodina neuspějí. Podle Ryškové je kniha Job pokusem o relativizaci tohoto pojetí. Pokouší se vykročit ze starých souřadnic a objasnit utrpení spravedlivého člověka jako „nespravedlivé“. Není to však Bůh, kdo si přeje jakékoliv omezení člověka a tedy i nemoc. Job je postaven před zásadní životní rozhodnutí: zvolit věrnost nebo vzpouru proti Hospodinovi. Hospodin dává Jobovi za pravdu: objasnit utrpení je nad lidské možnosti. Člověk ho ale může v jeho nesrozumitelnosti přijmout. Přestože Jobův „problém“ zůstává nedořešen z lidské logiky, je však „vyřešen“ jeho prostor setkání s Bohem[1] – Job Hospodina poznává a nakonec je obdařen dlouhým a smysluplným životem a umírá „stár a sytý dnů“ (Job 42,17).

V příběhu této postavy poznáváme dvě strany, kterých se jeho problém více či méně týká. Na jedné straně stojí Job, který se ptá po smyslu utrpení. Taková otázka je velmi blízká stáří. Ani Job, ani starý člověk však nedostává jinou odpověď než tu, která vyúsťuje v existencionální setkání – poznání Hospodina. Na druhé straně stojí Jobovi přátelé, kteří jsou sice znalí Písma, ale jak vidno, s touto jejich znalostí automaticky moudrost nepřichází. V jejich životě chybělo skutečné poznání Boha. Jobův příběh dává zřetelně najevo, že zdraví a další požitky života nejsou darem za dobré chování. Přestože se Jobovi přátelé ne málo zajímali o jeho životní osud a jejich snahou rozhodně bylo Jobovi pomoc, nakonec ale Job sám uspěje – zůstává věrný Bohu a Bůh ho štědře odmění (srov. Job 42,12-17).

Veronika Čepelková