Seniorské postavy Starého zákona: Jákob

V deváté části pojednání o stáří v Bibli se zaměříme na další seniorskou postavu Bible - konkrétně Starého zákona, která inspiruje svým příběhem čtenáře i v současné době. Tentokrát bude řeč o Jákobovi.

Obšírnější cyklus o Jákobovi, který patří ve skutečnosti do příběhu Izákova, je uveden příběhem o narození dvojčat. Od Izákova požehnání se odvíjejí užší dějiny Jákobova vyvolení v naplňování zaslíbení daných Abrahamovi. Ačkoliv byl Jákob muž podvádějící, klamný, vlezlý i vytlačující, přesto zůstal Božím miláčkem. Jákobovi bylo zhruba čtyřicet nebo i mnohem víc let, když podváděl. Od tohoto období se však začíná odehrávat jeho vnitřní proměna. Naproti tomu stojí Ezau se svým tvrdým srdcem. Tento Ezau představuje pouze smyslné potěšení tohoto světa, bez žádného záměru. Prvorozenství zahrnovalo velký duchovní význam a toho si musel být Jákob vědom. Ezauův světský život nebyl vhodný pro přijetí tohoto prvorozenství, a proto Jákob zasáhl.[1] Wilkerson k tomu říká: „Bůh miluje a žehná lidem typu Jákoba – to je ten, který ví, že má nestálosti a slabosti. Takový totiž je ochotný dát se změnit, mateřsky poznamenat Boží rukou. V takovém je vždy něco, co ho vždy zlomí a donutí vzdát se.“[2]

Později i Jákob sám na sobě zakusil podvod. Kající duch u Jákoba však neznamenal hladký životní průběh. Wilkerson vyzdvihuje Jákobovu vytrvalost v modlitbách navzdory útrapám[3] – tento pozitivní aspekt stáří přináší plody – jeho radostí se stal syn narozený ve stáří.[4] Přes nesčetné osobní a rodinné problémy se Jákob dožil vysokého věku, aby uviděl své símě rozmnožené a prospívající – počátky velkého národa. Skrze dramatické příběhy, které vyústily v obnově svazku, se Jákob stal představitelem moudrého, úspěšného a odvážného člověka, muže poslušného víry a věrnosti vůči Hospodinu a symbolem důvěry v Boží slovo až do stáří. Na něm jako na starostlivém otci i prarodiči spočinulo Boží požehnání, které zprostředkovával dál následným generacím.[5]

Veronika Čepelková