Seniorské postavy Nového zákona: Simeon a Anna

Nadcházející cyklus vyprávění vypovídá přímo o Ježíšovi ve svědectvích Simeona a Anny, s nimiž se setkává Marie a Josef v Jeruzalémském chrámě, když přinášejí dítě Ježíše k zasvěcení Hospodinu (srov. Lk 2,22-25). Přestože Písmo přímo neuvádí věk Simeona ani neříká, je-li starší osobou (viz Lk 2,25-35), určité náznaky věku nebo lépe životního období však můžeme z evangelního textu vypozorovat. Za prvé, Simeonovi bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Mesiáše (srov. Lk 2,26), za druhé, z evangelia víme, že „očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.“ (Lk 2,25) A za třetí, Pán ho ze života pravděpodobně dlouhého již povolává k sobě (srov. Lk 2,29). Simeon je v textu Písma popisován jako spravedlivý a zbožný muž, který očekává záchranu Izraele. Spravedlivý znamená, že je vyrovnaný se sebou, se svým životem i s okolím, že vůči svému okolí jedná spravedlivě. Zbožný znamená, že bere Boha vážně a je na něj orientován celým svým bytím. Člověk, který očekává tuto útěchu, může v klidu stárnout.[1] V textu se dále uvádí, že je za setkáním v chrámě veden Duchem svatým. Simeon je tímto Duchem naplněn – je celým svým životem upnut na Boha, a Duch Boží mu umožňuje poznat zachránce, na kterého čeká. Toto naplnění Duchem souvisí ještě s jedním typickým znakem stáří – moudrostí. Stařec v ní poznává tajemství Ježíše Krista, a veřejně proklamuje víru v něho. Svědectví o víře je vůbec jedním z nejdůležitějších úkolů starých lidí – ukazovat světlo, vidět hlouběji, vidět podstatu věci. Stařec Simeon je ale nejen představitelem člověka, který svědčí o Vykupiteli nadcházejícím generacím, nýbrž také tím, kdo ukazuje, že celkový smysl stáří je být sám vzorem a stávat se požehnáním pro druhé. To Simeon ukázal zvláště v okamžiku, kdy žehnal rodičům dítěte Ježíše.[2] Vždyť „od starých lidí, kteří došli moudrosti, se rozlévá požehnání do světa. Svým bytím odkazují na Boha, který žehná našemu životu a rozličným způsobem ho činí plodným.“[3]

Pro Lukáše je typické spojovat mužské a ženské postavy do dvojic. K dítěti Ježíši přistupuje v chrámu rovněž prorokyně a vdova Anna, která ve svém svědectví vlastně nepřidává nic více, než že Simeonovo proroctví potvrzuje. Evangelium nejprve uvádí, že byla pokročilého věku, poté výpověď o věku konkretizuje (84 let).[4] Její poslání spočívalo v chrámové službě Hospodinu skrze vytrvalé modlitby a posty. Proto ji lze řadit mezi „ideální vdovy“ (srov. 1 Tim 5,5). Význam jejího poslání tedy nutno spatřovat především v zástupné modlitbě za společenství (vdova se nemodlí jen za sebe) a v předávání svědectví o dítěti, když o jeho mesiášském a vykupitelském úkolu mluví ke „všem“ (Lk 2,38). Tímto svědectvím promlouvá k lidem očekávajícím vykoupení a ukazuje, jak prožít život s užitkem – v osvobození od vnitřních tlaků a závislostí.[5]

Z výše uvedeného se můžeme pokusit rekapitulovat ideální znaky starého člověka:

a) Víra. Život starce je veden Duchem svatým (a tento Duch na něm spočívá). Život staré ženy je zcela koncentrován na Boha. Proto jsou tyto postavy schopny vnímat jemné pokyny Ducha svatého.

b) Pokoj. Simeon a Anna jsou jedni z těch, v nichž má Bůh zalíbení. Mesiášovo narození přináší pokoj do jejich života – dle oznámení anděla (Lk 2,14).

c) Moudrost. Slova starce jsou proniknutá prorockým duchem – jeho prorocká píseň, podobně jako píseň Zachariášova, rozvíjí toto osobní obdarování slovy o Ježíšově významu pro širší svět. Podobně Anna patří k prorokům – má jasný pohled na Boha – a spolu se Simeonem se stávají vlastně těmi „nejmladšími“, neboť jejich naladění a jednání vypovídají o nejlepší budoucnosti. Jsou totiž nejblíže Ježíšovi.

d) Žehnání a hlásání. Simeon žehná a sděluje pozitivní, všeobecnou významnost Ježíše – „On je spása“ – pro všechny národy (jde o všechny lidi na Zemi). Ani Anna nezůstává v tomto ohledu v ústraní – „mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma“ (Lk 2,38).

e) Vzor pro druhé. Simeon i Anna symbolizují ochotný „Boží lid“ oproti těm, kdo Ježíše nepřijmou.[6] Oba starci demonstrují, že se život v seniorském věku může vydařit a starý člověk má v každé společnosti své nezastupitelné místo.

Veronika Čepelková