S občany Polska je nejlépe hovořit česky

V době mého působení v jednom výzkumáku spadajícího pod Českou akademii zemědělských věd se mi občas stávalo, že jsem dostal za úkol doprovázet zahraniční kolegy po našem pracovišti i po jeho externích filiálkách a polních pokusných stanicích. Obvykle mi přidělili služební auto s řidičem a jeli jsme. Tentokrát jsem doprovázel polského profesora z Wroclawi.

Polsky jsem neuměl a věděl jsem, že nemají právě v oblibě jazyky svých bezprostředních sousedů – ani těch nejbližších na západě, ani těch na opačné světové straně, a tak jsme se dohodli, že se budeme dorozumívat angličtinou. Cestou jsme právě míjeli městečko Nelahozeves, a tak jsem hosta upozornil, že je to rodná obec našeho největšího a světově proslulého hudebního skladatele Antonína Dvořáka.  Profesor si právě povšiml malebného renesančního zámku a zeptal se, zdali se Antonín Dvořák náhodou nenarodil právě tam. „Ale ne, on pocházel z prostých poměrů, vždyť jeho otec byl …“ – a vtom jsem měl „okno“ – a ne a ne si vzpomenout, jak se anglicky řekne řezník.  Tak jsem se snažil mu ten pojem přiblížit – že porcoval maso, prodával uzeniny a syrové sádlo… Profesor pochopil: „Aha, já už asi vím, ale také si teď ten anglický výraz zrovna nedokážu vybavit. Ale u nás se to řekne „rzezník“!  

Karel Voplakal