07.07.2020, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Ruah

Ruah

V den Letnic se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr. (Skut 2,2). To je charakteristika Svatodušní neděle. Vítr! Teprve teď můžeme pochopit, proč Ježíš nikdy neužíval  ten náš uklidňující termín "Duch  svatý", ale vzrušující RUAH  -  vítr, vichřice (aramejsky). Při vichru se člověk soustředí na bezpečí svého života a vše ostatní jde bokem. Božské věci jsou totiž přístupné jen přes symboly. Nejenom vítr, vichřice, ale i oheň, světlo, voda, ba povodeň (Jan 7,38) jsou symboly Ducha, aby  s člověkem hnul a on nesetrvával v  ubohosti víry jako pouhé pojistky na to, co možná bude po smrti, ale žil už teď v radosti z Krista, v klidu naděje a ohně Ducha. Toto se má dít v člověku, který slyší slovo Boží: jde mi o život, dokonce o život věčný! Jenže my, kazatelé, spíše uspáváme, než bouříme svou vášní pro Krista, nadšením pro evangelium, radostí z vyvolení. 

Profesorka Univerzity Karlovy Růžena Vacková a spisovatelka Nina Svobodová strávily 15, resp. 16 let života v komunistickém vězení ve společnosti zlodějek, podvodnic, vražedkyň, prostitutek. Nejprve snášely jejich posměch, ale krok za krokem se tyto dvě  ženy přibližovaly svou vlídností, inteligencí a láskou k těmto nešťastnicím. Nastal tam "vítr" debat a diskuzí, řada vězeňkyň byla od Růži nebo od Niny pokřtěna, mnohé další dostaly lekci přemýšlení a naděje i východiska z jejich neblahé situace... Po propuštění obou apoštolek pokračoval jejich vliv vzájemnou korespondencí. Nadšení obou ušlechtilých žen, zdravý vítr, který přinesly do pochmurného ženského vězení a oheň jejich víry dokázal pohnout  tou horou neštěstí a zkázy nešťastných žen. Duch svatý, Duch Ježíšův, nenašel jen skulinku, aby mohl vniknout, ale okno, otevřené dokořán těmito dvěma kandidátkami svatosti. 

Vážení, jak je dobré být křesťany!   

Jan Rybář

 

 

Zájezd do Řecka

 
Nahoru