Psáno po pohřbu papeže Františka

Přiznám se, že když před lety odešel k Pánu všeobecně milovaný papež sv. Jan Pavel II., jsem byl  přesvědčený o tom, že takovouto výjimečnou osobnost jako byl on, nikdo jiný nemůže dokonale nahradit, že žádný jiný budoucí papež se mu asi nikdy nemůže vyrovnat. Dnes však rád uznávám, že stejně tak jako Karol Wojtyla, tak i Gorge Bergolio si zaslouží obdiv, vděk a lásku za svůj osobitý přístup ke všem Božím tvorům i za nesporný přínos ve vedení Církve a za jejich úžasný mnohostranný význam pro celý svět.

 Za dobu mého víc než osm a osmdesáti let života se na stolci sv. Petra postupně vystřídala dlouhá řada papežů (v mém nejútlejším věku byl dokonce ještě krátce papežem Pius XI., ale pamatuji se, že v době mého dětství a mládí se již zpívala papežská hymna s refrénem: "Bože, Pia Dvanáctého žehnej a nám zachovej!" Ovšem ani jeho, ani Jana XXIII. či Pavla VI. neměl nikdo žijící za "železnou oponou" šanci uvidět.

Rád však vzpomínám, jak jsme v roce 1978 - ještě za tuhé normalizace- napjatě poslouchali rušené Radio Vaticana, na němž právě mluvčí kardinálského kolegia oznámil: "Habemus Papam!" Nemohli jsme uvěřit, že papežem byl tentokrát zvolen nikoli Ital, ale polský kardinál Karol Wojtyla, kterého jsme pak brzy po sametové revoluci mohli přivítat i u nás - díky pozvání od prezidenta Václava Havla- a to dokonce opakovaně (v letech 1990, 1995 a 1997) a za pár let poté jsme v Praze uvítali i jeho nástupce papeže Benedikta XVI.

Papeže Františka jsem bohužel uviděl pouze jednou v životě: při papežské mši o předešlé české národní pouti v Římě, ale bylo to na velkou dálku, přes celé Svatopetrské náměstí...  

V den Františkova pohřbu jsme asi všichni už od rána po celý den sledovali televizní přenos z Vatikánu. Moderátoři i posluchači se shodli, že to rozhodně nebylo smutné loučení s drahým zesnulým, ale slavnost jeho odchodu do náruče Boží. 

Františkova osobnost je mi velice blízká i proto, že vzácnou náhodou jsme se oba narodili téměř ve stejnou dobu: On dne 17. prosince 1936, já rovněž v tomtéž roce a také dne 17., ale listopadu- tedy přesně o měsíc dříve. A ještě jedna zvláštní náhoda: Gorge Bergolio byl ve svém mládí chemik- a mým celoživotním osudem byla rovněž chemie. 

Snad i proto mohu doufat, že jej nyní smím prosit o přímluvu ve svých starostech a těžkostech po celý zbytek života.

Karel Voplakal