Prožít život naplněný láskou, pokojem, vstřícností, dobrosrdečností...
Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Liturgický kalendář má, oproti běžnému kalendáři, něco výjimek a záludností. Tak kupř. dnes. Měli bychom slavit 13. neděli v liturg. mezidobí, ale protože je dnes 29. června, namísto neděle slavíme po celém křesťanském světě slavnost dvou největších apoštolů - sv. Petra a Pavla.
Jejich sochy a obrazy nacházíme zpravidla společně vedle sebe a také jejich svátek se už od 3. stol. slaví společně. A přesto bychom jen těžko hledali dvě, tak rozdílné osobnosti.
Sv. Petr - pilíř církve - byl rybář, muž spíše těžkopádný, vznětlivý, zvyklý vše řešit impulsivně.
Sv. Pavel - pilíř křesťanské nauky - byl mužem velmi vzdělaným, citlivým, který jedná diplomaticky.
Dnešní bohoslužba slova nám tyto dva velikány jakoby snímá z výšky piedestalů a ukazuje nám je v situacích ryze lidských, přibližuje nám je jako lidi z masa a kostí, kteří se svatými nenarodili, ale stali se jimi; po životě plným mnoha pochybení, pádů, ale také po životě naplněném láskou a oddaností ke Kristu, pro něhož nakonec vydali vrcholné svědectví víry mučednickou smrtí, oba v přibližně stejnou dobu, v letech 64-67 po Kr.
Oba měli stejné poslání a oba jej naplnili naprosto jinak. Tak rozdílně, jak to odpovídá rozdílnosti jejich povah a prostředí, v němž vydávali své svědectví.
Podívejme se nejprve na apoštola Petra. Byl obyčejným rybářem z Kafarnaum na břehu Genezaretského jezera. Když se setkal s Ježíšem z Nazareta, radikálně změnil svůj zaběhnutý život, opustil svou živnost a svoji rodinu, aby žil v Ježíšově blízkosti a spolupracoval s ním na hlásání radostné zvěsti. Celý jeho další život byl odpovědí na Ježíšovu výzvu: „Pojď za mnou.“ Ta jeho odpověď ovšem nebyla prosta lidských slabostí, víme, že selhal, že dokonce zapřel svého Mistra a Pána. Přesto všechno, právě na něm Ježíš založil svou církev, učinil jej „skálou“, pevnou oporou své církve. Tento obyčejný rybář, bez maturity, bez doktorátu z teologie se stal „skálou“ křesťanské víry, kterou dnes vyznává více než miliarda lidí po celém světě.
Podívejme se také na druhého z apoštolů, sv. Pavla. Ten měl dobré vzdělání, dnes bychom řekli: absolvoval významné školy a byl příkladným zastáncem židovského Zákona. Plný horlivosti pronásledoval rodící se Kristovu církev, kterou považoval za nepřátelskou sektu, kterou je třeba násilím potlačit. Na cestě do Damašku, kde se chystal rázně zatočit s tamějšími křesťany, se náhle obrátil. Zaslechl Kristova slova a byl oslněn jeho světlem. Dal se pokřtít a v samotě arabské pouště, ve škole Ducha svatého dozrál v největšího z apoštolů. Hlásal evangelium po celém tehdejším světě. Ježíš na tomto chybujícím človíčkovi, tělesně slabém a nejspíš i nemocném, postavil svou diplomacii lásky. Bez peněz, bez zbraní, bez poct a v ústrcích úspěšně rozséval evangelium lásky po celém Středomoří.
Může nás možná zarazit Ježíšova odvaha a troufalost postavit na těchto dvou, zdánlivě slabých lidech, své dílo, svou nauku, svou církev. On však záměrně staví na lidské slabosti. A sám vlévá světlo, sílu a oheň svatého Ducha do těchto dvou mužů, kteří by sami o sobě nic neznamenali v lidských dějinách, ale přímým Kristovým zásahem se stali významnými osobnostmi světových dějin a vynikajícími svědky křesťanské víry.
Z jejich příkladu vyplývá i pro nás poučení a povzbuzení. Přestože máme rozličné lidské slabosti a nedostatky, nemusíme mít tak daleko k pravému, autentickému křesťanství. Jestliže zakalkulujeme do svého života Kristovu lásku, jestliže se otevřeme působení Ducha sv. a budeme hledat Boží vůli, pak může nastat v našem životě stejně zázračné obracení, jaké se stalo se sv. Petrem u Genezaretského jezera, či se sv. Pavlem u Damašku. Budeme-li sami chtít, budeme-li vstřícní, vnímaví a otevření, pak i pro nás může být Kristus oslňujícím světlem, pak i my můžeme slyšet ono: „Pojď za mnou“. Pro každého má Kristus zcela zvláštní, osobitou a originální cestu, jak se stát jeho hlasatelem. Totiž hlasatelem lásky a pokoje, které můžeme ve svém životě rozdávat a naplňovat. A každému z nás dává ty dary Ducha sv., které pro svůj život potřebujeme. A tak jsme schopni prožít život naplněný láskou, pokojem, vstřícností, dobrosrdečností, tolerancí, pokorou a odevzdaností. Jsme schopni. Ale musíme také trochu chtít.
Jiří Vojtěch Černý
