22.09.2016, autor: Veronika Čepelková, kategorie: Zamyšlení

Proč fandím domácím hospicům?

Proč fandím domácím hospicům?

Ve svém mladém věku jsem měla příležitost poznat blíže činnost hospice a jeho význam pro nevyléčitelně nemocného člověka, i jeho rodinu. Stalo se tak díky zákeřné nemoci, s níž byla konfrontována moje babička.

Byl příjemný jarní den. Zkoušela jsem, tak jako obvykle, volat mé babičce. Babička telefon nebrala. Zvláštní, říkala jsem si. Nikdy nebyl větší problém dovolat se jí. Začala jsem pátrat po jejím hlasu, který mi chyběl. Sháněla jsem její milá slova, která pro mne byla povzbuzením. Pátrání mě brzy dovedlo až k ní... do rychnovské nemocnice. Byl to šok. Babička v nemocnici? Jak se to stalo? Rakovina. Netrvalo příliš dlouho a babička se ocitla v hospici v Červeném Kostelci. Ty dny, týdny utíkaly tak rychle. Babičce se zdravotní stav rapidně zhoršoval. Snažila jsem se navštěvovat ji často, být jí nablízku. Během jedné návštěvy nám bylo sděleno, že den „D“ se blíží. Zůstaly jsme s tetou u babičky až do jejího posledního dechu. Tato možnost pro nás byla velmi důležitá. Myslím, že při umírání by nikdo neměl zůstat osamocen.

Práce hospice si velmi cením – a to jak klasického, v němž strávila poslední okamžiky svého života moje babička, tak domácího, jehož činnost je stejně tak záslužná. Díky domácímu hospici mohou nevyléčitelně nemocní zůstat doma u svých blízkých až do posledního okamžiku jejich života. V královéhradeckém kraji působí několik domácím hospiců (mobilní hospic v Červeném Kostelci, domácí hospicová péče v Hradci Králové, domácí hospic Duha v Hořicích a jeho pobočka ve Vrchlabí a domácí hospic Setkání v Rychnově nad Kněžnou), které nabízejí pacientům komplexní zdravotní péči a lidskou podporu (včetně duchovní) nepřetržitě ve dne i v noci. Služby některých těchto hospiců zatím nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami. Proto veškeré náklady musí pokrývat z vlastních prostředků, především z příspěvků dárců.

Jsem přesvědčená, že podporovat domácí hospic je z lidského hlediska správné. Jeho činnost chápu jako zpřítomnění činnosti „milosrdného Samaritána“, který „přichází trpícímu na pomoc, ať je jeho utrpení jakéhokoli rázu, a činí vše, co je v jeho silách, aby pomohl.“ (Salvifici doloris 28). Při této významné službě se ovšem neobejde bez pomocníků. Mohou jimi být nejen jednotlivci, nýbrž např. i Kraj.

Veronika Čepelková

 

 

 

 
Nahoru