21.03.2019, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Proč, Bože, proč?

Proč, Bože, proč?

Vysoký věk, obdaření majetkem a dětmi - to byl ideál starozákonních Hebreů. Divíte se? Vždyť je to ideál i dnes, to dá rozum. Umře-li mladý rodič čtyř dětí, ptáme se Boha: proč? To se přece nesmí stát! "To se ti přece nesmí stát, být mučen a zabit", řekl Petr Ježíšovi. Místo vysvětlení dostal úder: "Jdi mi z očí, satane!" (Mat 16,23). Nechápeme... Proč, Bože, neukážeš svou moc? Proč jsi nás nestvořil jako anděly? Proč nejsme hned jako Bůh? Ejhle, toto známe, to je přece na začátku Bible! Budete jako Bůh a hned! říká Had. Vážení, to je ovšem biblický mýtus; je to "nadčasový symbol situace, v níž se (stále) lidstvo nachází": moderně zabydlenému člověku se nechce probíjet se k jakési absolutní úrovni lidství. Rádi bychom ji hned, doktorský diplom bez studií, nesmrtelnost bez martyria. Divíme se, proč jsme stvořeni z tak křehkého materiálu, který podlehne kdejakému bacilu. Nechce se nám uzrávat k Lidství, nemáme zájem o nabídku Absolutna; ano, chtěli bychom být jako Bůh, ale HNED  a tady na Zemi, kde se nám žije tak dobře... Máme na to přece právo, tak by to bylo spravedlivé!(?)

Jste služebníci neužiteční (Luk 17,10), jak dlouho vás mám snášet? (Mat 17,17) povzdechl si Ježíš - a šel a dal za nás život...

Jan Rybář

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru