Příběh z farnosti České Třebové

Nedávno, v den sv. Jakuba, jsme měli pouť v kapli Panny Marie Pomocné na Horách. Zároveň jsme se loučili s odcházejícím knězem o. Jakubem, kterého máme moc rádi.

Tímto bych chtěla poděkovat a ocenit naše farníky. 

Jela jsem autem až ke kapli, která je dost vysoko u lesa, protože jsem vezla také 97 letou stařenku. Při parkování - couvání jsem jedním kolem spadla do trávou zarostlé strouhy a nemohla jsem už vyjet ven. Nikdy nezapomenu na slova pana Petra: „Nebojte se, po mši svaté Vaše auto vytahneme." A už volal knězi Adamovi, aby dovezl železné tyče. 

Po mši se sešlo mnoho ochotných rukou, které auto zvedly, řádová sestra Dana z Anenské Studánky autem vycouvala a další farník Míla auto otočil a po úzkém mostku vjel na cestu, která vedla zpět do města.

Na faře jsme se všichni zase sešli společně s o. Jakubem a o. Adamem. 

Poseděli jsme a s o. Jakubem jsme se rozloučili.

Auto nebylo ani odřené, ani jinak poškozené. Považuji to za zázrak. Věřím, že mně i nám všem chtěl Duch Svatý ukázat, jaká jsme prima parta. A tak všem ještě jednou moc děkuji a mám velkou radost, že k této bezvadné partě také patřím. Díky. 

A aby té radosti bylo ještě víc, tak jsme druhý den slavili poutní mši svatou nejen s o. Adamem a jáhnem Dušanem, ale i s o. Milošem. Sloužil u nás dlouhých 30 let a každoročně nás navštíví. A tak jemu i nám přeji hodně zdraví a Božího požehnání.

Zapsala Věra Šimková