Příběh z Domácího hospice Duha v Hořících

Naše pacientka, poměrně mladá žena, onemocněla koncem roku nevyléčitelnou nemoc a odmítla po zjištěné diagnóze onkologickou léčbu. Přála si odletět s manželem k moři, na Kanárské ostrovy, což se jim podařilo. Manžel nám ukazoval fotky své krásné ženy na pláži, večer v restauraci, v objetí. Byly dojemné a hovořily o hluboké lásce. Byla to jejich poslední společná dovolená a chvíle jeden pro druhého. Když nám vše v hospici vyprávěl, tolik plakal. Chvíli jsme si povídali o naší službě a hledali naději. Cítila jsem, že v jeho srdci se uvolňuje prostor, kde je Bůh. Přijal drobnou medailku Matky Boží. Odpoledne jsme manželku přijali do péče. Byla krásná, důstojná a klidná. Mezitím jsem požádala o modlitbu naše modlitební společenství a sestry karmelitky v Drastech a v Dačicích. Nastavili jsme léčbu bolesti, aplikovali opiáty a ostatní léky. Manželé ještě stihli společně ustrojit stromeček a rozdat si na Štědrý večer dárky. Posílali vánoční pozdravy přátelům. V sobotu, 26. 12. se nemocné udělalo špatně, bylo nutné podávat léky dopoledne i večer. V rodině byl náš zdravotní bratr Vojta, který otevřel své srdce pro nemocnou, ale i pro jejího manžela a dceru. Před půlnocí paní odešla. Vojta pomohl upravil nemocnou a v rodině zůstal. Až když pocítil, že je odplavena ta největší bolest, odjel a po cestě mi volal. Děkovala jsem Pánu Bohu za službu, která trvala jen 10 dní, ale především jsem děkovala za domácí hospicovou službu dostupnou v našem regionu.

Zdroj: Archiv Domácího hospice Duha v Hořicích