09.05.2017, autor: Karel Voplakal, kategorie: Příběhy

Příběh o šťastném princi

Příběh o šťastném princi

Na Boží Hod Velikonoční jsme se vypravili do sousední farnosti oddělené od naší bělohorské oborou Hvězda - do kostela v Liboci. Byli jsme tam pozváni od členky kostelního pěveckého sboru na pouť spojenou s jedinečným kulturním zážitkem - s nově nastudovanou velikonoční mší, na níž byl přítomen i pán, který hudbu k této mši zkomponoval. Bylo to opravdu krásné – hudba i zpěv. A karmelitán Otec Vojtěch Kodet měl k vrcholu velikonoční doby úžasnou velikonoční homílii – tak, jak to dovede jen on sám.

Po mši svaté čekalo farníky ještě jedno milé překvapení: před kněžištěm se konalo dětské představení podle známé povídky Oscara Wilda „Šťastný princ“ - o podivuhodném přátelství nádherně ozdobené kovové sochy „šťastného prince“ stojící na vysokém piedestalu na náměstí královského města, znázorňující předčasně zemřelého následníka trůnu - a malé vlaštovičky. Kovový princ ze svého vysokého piedestalu viděl nyní to, čeho si za svého života nevšímal: že totiž mnoho lidí v královském městě trpí nepředstavitelnou nouzí - a zatoužil aspoň teď jim pomoci. Sám byl nehybný, ale jeho malá přítelkyně mohla být vykonavatelem jeho vůle.

Malá vlaštovička nemohla počátkem podzimu odletět s ostatními ptáky do teplých krajin, protože na prosbu svého vzácného přítele každý den roznášela potřebným lidem kousky jeho zlatého dekóru a drahokamy či perly, jimiž byla ozdobena jeho koruna, žezlo a meč. Dennodenně „šťastný princ“ vysílal svého drobného poslíčka s těmito cennostmi, jimiž byl ozdoben, těm, kteří nejvíce potřebovali pomoc. A vlaštovička poslušně plnila jeho přání, postupně uzobávala kousky princovy nádhery a diskrétně je roznášela v zobáčku těm, kteří trpěli nedostatkem. Ale podzimní dny ubíhaly a s každým dalším dnem se počasí horšilo. Přišly i první mrazíky, ale vlaštovička přesto neúnavně a věrně pokračovala ve svých misích. Jednoho mrazivého rána ji však našli ležet mrtvou, mrazem ztuhlou u nohou jejího bronzového přítele. Původně krásná princova socha byla nyní úplně zbavena vší zevnější okrasy. Šel kolem ní pan purkmistr a užasl, jak se princova socha změnila, jak nyní vypadá zchátrale; připadalo mu, že tam nyní stojí přímo pro ostudu. Nařídil, aby byla odstraněna a roztavena. Jeho rozkaz byl splněn- ale v bronzové tavenině leželo princovo puklé srdce. Necitliví lidé je vyhodili na smetiště, kde už leželo i mrtvé tělíčko poslíčka-vlaštovičky… Avšak díky tomu, co předtím v zobáčku postupně nenápadně roznosila, mnoho chudáků bylo zachráněno od nejhoršího.

Toto smutné, ale milé dětské představení této Wildovy povídky se asi každému návštěvníku kostela líbilo. Udělalo hluboký dojem i na mne, a tak jsem se rozhodl, že si je pokusím přeložit do angličtiny - tak, jak si je pamatuji - a použít je v seniorském kroužku přátel anglického jazyka. I v tomto našem desetičlenném kolektivu „dříve narozených“ pak měl tento příběh ohlas; přeložili jsme si jej do češtiny a pak opět zpátky do angličtiny - a tuto vyučovací hodinu jsme se už ani nedostali na obvyklá - méně zábavná - gramatická cvičení z učebnice.

Pro Simeon.cz napsal Karel Voplakal

Překlad příběhu do angličtiny (Ing. Karel Voplakal, CSc.)

Happy prince - alias „Prince and the swallow“

(Drama according to fairy-tale by Oscar Wilde).

On the Easter Sunday the children played that well known fairy tale – and plenty of visitors were moved by it.

I suppose that everybody of us knows well that old story about the extaordinary and true friendship between the statue of the „Happy prince“ (made from bronze and standing in the centre of the main square of the king´s town) - and the little swallow. That statue was very nice and rich decorated with gold and precious stones: all its body was covered by this rare metal, its eyes were made from saphires and his crown and silver sword was decorated by pearls. That admirable statue was standing on the high pedestal; from that high position the „Happy Prince“ could see everything, he could observe that not all citizens living in this town are so happy like he used to be, when he was living in the king´s castle: In the contrary, many poor people suffered from the hunger and cold; they had not money to buy sufficient food; the poor widow could not arrange the medical cure for her sick child, the poor student could not pay for his small room to its owner, the poor young writer suffered with the cold, as he was not able to buy the coal for heating…

The friendly swallow was sitting on the shoulder of the statue whispering the sweet words of love into his ear- and the statue asked her to pick any precious stone from his decoration and carry it in her beck and to give it inconspiciously to the poor widow and to all who suffered by the misery. However, the winter time was too near and the wind was too cold -and the other birds gathered together to fly in the warm countries somewhere in the South. But the prince asked every day again his little friendly bird to visit all poor people bringing them small gifts from the wonderfull decoration of the statue: precious stones, pearls, pieces of gold… All birds were already gone, but that true little messenger every day delivered those gifts of prince to all who needed the help. She suffered with the frost but despite it, she fulfilled that charitative tasks. Of course, poor people were pleased by those unusual and mysterious gifts: that poor widow could ask the doctor and finaly, with his help her child healed; poor student utilized piece of gold to pay the depth for his small room; the writer could buy the coal for that given pearl; even all the homeless people were able to rent a flat - all they were satisfied, without beeing grateful to the unknown sponsor - while the „Happy prince“ was now really happy that his gifts really helped to the starving unhappy people. Of course, step by step all the decoration disappeared – and the statue became be bare, necked and not more beautiful… However - the poor bird was exhausted and slight- and finaly- once in the morning- little body of dead swallow was lying at the feet of the statue completely frozen…

Suddenly the Major of the town noticed that the originaly wonderfull statue is bare, without any decoration and it seemed to him that it looks bad, even that it is awfull. He was angry and ordered to remove it from the pedestal and to melt it. However, in the melted bronze it appeared the heart, hurt by the love to the poor people. And the workers threw it away - together with the frozen body of little swallow… But God noticed it from the Heaven and he sent an angel and ordered him to bring both the heart and the bird´s body to Him into the Heaven…

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru