Pokusme se slyšet jeho hlas

Píši v této těžké době, kdy neslyšíme nic pozitivního. Já sama žiji v pečovatelském domě, kde průměrný věk je 85 let. Bydlím v pečovatelském domě, kde chodíme v rouškách i na chodbě a kde je přísný režim setkávat se. Mí spolubydlící jsou již unaveni mediálními zprávami, kolik lidí je nakaženo, kolik umřelo. To nejsou dobré zprávy pro nás seniory a velice to doléhá na psychiku. Díky tomu mám při náhodném setkání možnost poznat strach v očích svých spolubydlících a jejich obavy. Tolik by v této době potřebovali útěchu, povzbuzení a pocítit, že nejsou zbyteční a jsou ještě potřební. Vím, vláda to s námi seniory myslí dobře. Přitom se ale šíří spíše strach a obavy. Pozitivní nejsou ani zprávy z Itálie, Španělska nebo Francie, že již nemají kam ukládat zemřelé. Někteří senioři dostali přes e-maily zprávy od mladých, že jsou staří upřednostňováni a že oni, mladí, mají strach z hypoték a co bude dál. Mají vše a nemají nic. Starší lidé, kteří zažili války již poznali, co znamená těžká doba. My věřící jsme bohatí svou vírou v našeho Pána. I my prožíváme zkoušky, vydrží naše víra? Nekonají se mše svaté, kněží mohou kázat jen v prázdných kostelích, ale my můžeme sledovat či poslouchat mše svaté prostřednictvím televize Noe a Lux nebo Radia Proglas. Některé farnosti vysílají své mše pomocí dobrovolníků amatérů. Připomíná mi to dobu, kdy páter sv. Pio nesměl kázat a zpovídat své ovečky a vše řešil modlitbami.

O Velikonocích, kdy byl opět vzkříšen náš Pán Ježíš Kristus, jsme se ním setkali trochu jinak, ale nezoufejme, on nás povzbuzuje. Pokusme se slyšet jeho hlas, máme přece tolik možností. Máme ho následovat svou láskou, tak se při nošení roušky na sebe usmívejme a když se nesmíme dotýkat, pokývejme hlavou na znamení „jsem s tebou“, to se smí.

Krásnou a požehnanou velikonoční dobu všem ze srdce přeje

Věra Lomová ze Staré Boleslavi, města svatého Václava, paládia země české a Panny Marie Staroboleslavské, kde se za národ modlilo a modlí velké množství lidí.