Pokus o srozumitelnost

Nejdůležitější slova katolického učení  jsou tato: ospravedlnění, milost posvěcující - habituální - milost tzv. první. Bohužel, slova pro dnešního člověka naprosto nesrozumitelná. Ostatně i katechismus (KKKC 432) tvrdí, že to přesahuje schopnosti rozumu  a síly člověka, že se to vymyká naší zkušenosti. K čemu tedy ta slova jsou?

Jenže naštěstí to lze říci jinak, prostě a jasně. Ta "milost posvěcující" není nic třetího mezi mnou a Kristem. Milost posvěcující to jsem já, člověk zpracovaný, zkvalitněný, umocněný, proměněný Kristovou blízkostí. Tohle přece aspoň trochu pochopí i rozum, co bych já byl zač bez Krista. Ani se to nevymyká naší zkušenosti; když na Krista zapomenu, klesám dolů, plavu s proudem, nežiji pro nikoho. Tuto zkušenost máme - na rozdíl od KKKC. 

Takže si raději otevřete Nový Zákon a milost posvěcující se ukáže jako blahodárná Kristova blízkost. To je ta nejlepší definice tzv. milosti posvěcující: KRISTOVA BLÍZKOST. Ježíš má lidské  srdce s božskou intenzitou touhy po nás, která nás těší a hladí, dává radost a tím nás proměňuje, povyšuje, zbožšťuje.

Jan Rybář