15.11.2018, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Pan Nikdo

Pan Nikdo

Svatému Martinovi se prý zjevil ďábel jako král a říká: Já jsem Kristus! Martin na to: A kde máš rány? Bratře, sestro, i křesťan musí mít rány! Jednou z nich je naše malost. Jsem malý český člověk, řadový, bezvýznamný. Nemám konexe "nahoru", nemám vlivné známosti mezi státníky, poslanci, politiky, právníky, lékaři, preláty. Nemohu nikomu konkurovat, o mé názory nikdo nestojí. Ať chci nebo ne, upadám v nemilost. Dostávám štulce, rány. Nikdo mne nelituje, naopak. Mé modlitby a prosby jdou do prázdna, jakoby nebe nebylo. Je nějaká útěcha? JE! Bůh sám se hlásí k nám, malým lidem, jako bezvýznamný. Nikdo z mocných s ním nepočítá! Nazval se ostatně synem člověka, ba zapřel sám sebe (Filip 2,6-8). 

Vánocemi to začíná: bezdomovec, štvanec, u církevní i světské vrchnosti v nemilosti, osočován, posmíván, pomlouván, nenáviděn, zrazen, opuštěn, mučen, popraven. "Ani Bůh mu nepomohl". Jenže není jiný Bůh než ten v Ježíši Kristu. Kdo nepochopí hned, pochopí až na věčnosti. 

Bratře, sestro, máš rány? Ne? To je divné! Máš-li, patříš ke Kristu - Zmrtvýchvstalému, oslavenému, PÁNU VĚČNOSTI!

Jan Rybář

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru