Otec „Arciopasek“

Pře dvaadvaceti lety se v břevnovském klášteře slavilo slavné výročí - tisíc let od založení kláštera svatým Vojtěchem a pražským knížetem Boleslavem II. K tomuto miléniu tehdejší papež Jan Pavel II. povýšil staroslavné benediktinské opatství na arciopatství. Zároveň opatovi kláštera Dr. Anastázi Opaskovi OSB udělil titul arciopata – za jeho statečný postoj v dobách totalitního temna padesátých let - zejména v období jeho vyšetřovací vazby - i za vydávání křesťanského svědectví během mnoholetého věznění v nejtěžších komunistických žalářích - i za jeho pozdější aktivity v exilu (založení díla „Opus bonum“ na všestrannou podporu křesťanských emigrantů v Německu a Rakousku, za podporu domácího disentu a za další aktivity). Papežské jmenování mu tehdy v břevnovské bazilice sv. Markéty a sv. Vojtěcha předával papežský nuncius sympatický Ital arcibiskup Giovanni Coppa. Přitom zažertoval svou roztomilou češtinou: „Ty jsi tedy ode dneška arci-opat, já jsem arci-biskup  - a Svatý Otec všem tady vzkazuje, že vás má arciť rád!“

Pár dní poté novopečený arciopat navštívil také filiální farnost na Bílé Hoře. Farníci mu přichystali pěkné uvítání a nabídli občerstvení. Pan arciopat ochutnal nabízený koláč a zdvořile dal najevo, že mu chutná. Paní, jejíž dílo právě pochválil, celá potěšená vyhrkla: „Tak si vezměte ještě, pane Arciopasku!“ V tomtéž okamžiku si uvědomila svůj přebrept a v rozpacích se chtěla omlouvat, ale oslovený se upřímně rozesmál a prohlásil: „Ale ne, neomlouvejte se! Mně se takováto inovace mého jména velice zamlouvá!“

Líbila se nejen jemu, ale i mnohým z jeho okolí – a mnozí o něm pak hovořili jako o Otci Arciopaskovi…

Karel Voplakal