Nejmladší otec v dějinách lidstva
Léto zhusta vnáší do mého života překvapení a změny, ke kterým by v jiný než prázdninový čas pravděpodobně nedošlo. Protože, lapidárně řečeno, během roku se jinak veškeré síly a energie spotřebovávají pro blaho lidstvo a „není čas na blbosti“. Jak je někdy neprávem označována ušlechtilá činnost muže, hloubajícího v houpací síti nad elementárními otázkami života na pozadí zapadajícího slunce. Leč vstupme do reality, aby bylo jasné, že znepokojující úvahy v síti nebyly jen lacinou zástěrkou pro nízkou touhu po lenošném nicnedělání. Syn Vojtěch, prototyp a první z povedené pilotní série tří našich vyprodukovaných synů (o dcerách nemluvě), se dobrovolně rozhodl vstoupit s dívkou svého srdce do svazku manželského. Tam se občas sice jedná o chůzi po tenkém ledě, ale jeho otec šel do tohoto rizika, jeho děd též a spolu s ním ještě asi šest našich předků po meči, které jsme v matrikách dohledali. A protože žádný z nich nezahynul na následky kladné odpovědi před oltářem, rozhodl se můj syn, že půjde také v jejich stopách. Zasadí strom, postaví dům, zplodí syna. Život a okolnosti určí pořadí. Pro změnu stavu ze dvou cukrujících hrdliček ve zodpovědný svazek muže a ženy, se v církvi užívá svátost manželská. Ta z romantické zamilovanosti učiní slavnostním slibem a úderem razítka základ solidní instituce, jíž je budoucí rodina. Žadatelům netřeba potvrzení o řádném užívání rybího tuku v mateřské školce. Potvrzení o křtu ale církevní úřad žádá. A protože se i dnes člověk většinou narodí a je pokřtěn přibližně na stejném místě, ale už tam pak neprožije celý život jako naše prababičky, nýbrž cestuje a stěhuje se, je za tím účelem nutné vypátrat, kde ke křtu došlo. Pak si vyžádat od příslušného faráře potvrzení výpisem z matriky a toto dodat faráři kostela, pod jehož klenbou novomanželé slíbí, že si berou jeden druhého dobrovolně nejen s krásně kudrnatými vlasy a modrýma očima, ale i s mizerně zaplombovanou šestkou vlevo nahoře a uštěpačnou tetou z bratrancovy strany otcova strýce. Věc jest to formální, co se potvrzení týče a nikdo z našich předchozích šesti dětí, které už vešly do stavu manželského, s tím problémy neměl. Což ale bývá obvykle jen do té doby, než se ucho utrhne. I utrhlo se. A kniha pokřtěných ve svazku 2, odd. 11, str. 62 vydala mrazivé tajemství, které vysvětlit by bylo možná i nad síly Hercule Poirota. Tam totiž stojí psáno a podpisem duchovního úředně stvrzeno, že dne 19.11.1989 byl ke křtu svým otcem v povijanu přinesen syn Vojtěch a ten den i tamtéž pokřtěn. Potud je vše jak má být a nic nenasvědčuje tomu, že by země měla přestat obíhat okolo slunce. Při pohledu na další údaje v zápisu se ale zdá, že k podobné katastrofě se schyluje nebo k ní už v minulosti muselo dojít. V kolonce data narození mám totiž já, jeho otec, napsáno datum narození 10.4.1953 a můj syn datum narození 4.10.1953. Bum, razítko a podpis notářsky ověřen. Ovšem - co teď, co s tím? Protože to je dost mrzutá lapálie. Mám krásného syna a jsem na něj pyšný. Ale jak vysvětlím, že když se můj syn narodil, bylo mně, jeho otci, podle úředních záznamů teprve šest měsíců. Tady přestává veškerá legrace a nastupuje neúprosná logika sbírky zákonů, která podobná přestoupení nebere na lehkou váhu a trestá je sazbou do sedmi roků žaláře nepodmíněně. Na druhou stranu, tato nemilá ztráta svobody by se dala možná dodatečně vykompenzovat a snad i dobře zpeněžit, až budu slavným. A to se stane tak, že vezmu soudní rozhodnutí o mém pravomocném odsouzení za nezákonný věk při početí svého syna a požádám o zápis do Guinessovy knihy rekordů. A tam bude navěky zapsáno u mého jména: Nejmladší otec v dějinách lidstva.
Luboš Nágl
