Nebojme se, a připravme se na poutě

Letošní zima ne a ne skončit, jaro a slunce v nedohlednu. Koronavirus nás stále ještě drží ve svých okovech. Jsme zavřeni doma, v rámci okresů, krajů, zemí … - jak nevzpomínat na tolik krásných poutí, tolik zážitků, na vůni květů, zpěv ptáků, šumění vody - případně i moře a štíty hor...

Ale, moji milí. Křesťan je člověkem, jenž nesklání smutně hlavu a neskládá rezignovaně ruce do klína.

Křesťan - je člověkem VÍRY - víry, že všechno má svůj konec, a také, že i všechno zlé má svůj smysl, že je takříkajíc k něčemu dobré (i když k čemu se dozvíme mnohdy až velmi pozdě);

Křesťan - je člověkem NADĚJE - naděje v to, že sejmeme roušky ze svých tváří a nastavíme je slunci a třeba i polibkům;

Křesťan - je člověkem LÁSKY - lásky k Bohu - vždyť k němu denně zdvíhá svůj duchovní zrak v modlitbě díků a chval; lásky k druhým - jsem hrdý na to, jak jsme si během koronaviru dokázali vzájemně pomáhat; lásky k sobě samým – to když jsme disciplinovaně dodržovali hygienická pravidla a chránili tak sebe a druhé.

Ale - teď už se snad, snad, blíží nejen léto, ale i konec tohoto celosvětového martyria.

A naše Diecézní centrum pro seniory? Dokázali jsme se vzájemně podporovat, spojit se při mši sv. (byť přes Skype), stejně jako při hodnotných besedách a přednáškách.

Na pomyslném nebi našeho DCS září nejen sluníčko Veroniky, ale i vás všech, moji milí. Nebojme se, a připravme se na poutě. Nejspíš nebudou v takovém rozsahu, jak jsme plánovali. Nejspíš budou trochu komplikované, ale VĚŘME, že budou!

Jako senioři jsme očkovaní. Budeme tedy mít, budou-li zavedeny „covid pasy“. A jakmile se pootevře možnost vyjet, buďme připraveni chopit se nabídky a pokračovat v té krásné tradici společných poutí.

Já v to doufám, věřím, a už teď se těším na setkání s vámi na některé z poutí,

váš o. Jiří Vojtěch Černý