Morální autorita a mimořádně laskavý člověk, se kterým byla radost pobýt. Takový byl P. Miloslav Fiala

Do Otcova domu se začátkem ledna ve věku 97 let vrátil římskokatolický kněz P. Miloslav Fiala O. Praem. Jeho myšlenky byly originální, jeho role průkopnická. Byl prvním redaktorem náboženských pořadů Československého rozhlasu (později Českého rozhlasu). Od 1. ledna 1991 byl současně tiskovým mluvčím Československé biskupské konference a ředitelem jejího tiskového střediska, které založil. Po rozpadu Československa pokračoval jako tiskový mluvčí České biskupské konference, a to až do roku 1996, a do roku 1998 rovněž jako ředitel tiskového střediska ČBK.

„Byla to hezká služba dobré věci, a hlavně člověk musel být stále pravdivý, nejenom ve svém vyjádření, ve svém myšlení, ale především v životě. Takže i od toho jsem se hodně naučil, “ řekl mi v jednom našem rozhovoru.

Znala jsem otce Miloslava (mimochodem nomen omen, význam jeho jména je slavný milostí) dlouhé roky. Ráda vzpomínám na milé setkání na pražském Spořilově. Miloslav Fiala mě ve svém řadovém domku přijal s noblesou dnes nevídanou. Rozhovor s ním byl plný vzpomínek. Na lidi, kteří formovali život kutnohorského rodáka. Na cestu do řádu, protože jeho druhé jméno Michael je svědectvím o příslušnosti k premonstrátům. Na pražské metro, které pomáhal zbaven státního souhlasu budovat. A samozřejmě na Hradec Králové, jeho první kněžské místo.

Ono se říká, že první působiště po vysvěcení na kněze je jako první láska, na to že se nezapomene. Město znal jako působiště svých učitelů, kněží v později zrušeném semináři. Sám v srdci rodné diecéze působil pouhé dva roky a čtvrt. Napětí mezi státními úřady a jím bylo příliš velké, takže obě strany uznaly, že dál už to takhle nepůjde. Bylo to v září 1974. V katedrále sv. Ducha, kde měl poslední bohoslužbu, nastoupil celý chrámový sbor pod vedením Jiřího Strejce a udělali z toho slavnostní mši. Až se mu prý tenkrát trochu zadrhnul hlas, ale ustál to. Genius loci Hradce Králové vnímal otec Miloslav z celé své duše. Byl rád, že se po letech čekání a vandrování světem konečně dostal k oltáři. Lidé, se kterými jsem měl tu čest se v srdci diecéze setkat, byli povahy ryzí ... říkával. A taky, že východní Čechy pro něj byly vizitkou češství, poctivého ducha a spolupráce. Založil ilegální kroužek mládeže, tajně učil děti náboženství, buď ve svém bytě nebo v rodinách. Rád vzpomínal na doktora Josefa Hájka, sekretáře biskupa Mořice Píchy, profesora církevních dějin a křesťanské archeologie. Navštěvoval taky Karla Otčenáška na jeho štacích v Předlicích a později v Trmicích. Ještě před tím, když se pan arcibiskup vrátil z kriminálu a pracoval v opočenské mlékárně, jezdil za ním domů do Českého Meziříčí. To všechno byly vlivy, které se sčítaly. Dávaly mu sílu a odhodlání, jak si počínat na místě, kam ho Pán Bůh postavil. Zkušenosti k nezaplacení. Ale Hradec Králové byl místem, kam se Miloslav Fiala rád a s láskou vracel. Odnesl si z Hradce Králové krásné vzpomínky a svazky přátelství. Čas je proti tomu bezmocný, zůstávají stále.

Bylo požehnáním, když souhlasil se spoluprací s Diecézním centrem pro seniory. Léta byl jejich průvodcem po cestě mnohdy nelehkým životem. Moudrými slovy k nim promlouval na webových stránkách pro aktivní třetí věk Simeon.cz. Jak se sami můžete přesvědčit, Veronika Čepelková s ním natočila nejedno originální zamyšlení. Dnes už jsou ta videa jenom vzpomínkou, kterou si rádi budeme připomínat. Skutečnosti, které se nepřipomínají, zapadnou. A časem jako by ani nebyly.

„Stárnutí může být cestou ke světlu,“ trpělivě vysvětloval. „V Lukášově evangeliu čteme o jeruzalémském Simeonovi, spravedlivém a bohabojném, který očekával s nadějí Mesiášův příchod. Víra mu umožnila setkání s malým Ježíškem, když ho rodiče přinesli do chrámu, a on plný radosti děkuje Bohu, že jeho oči uviděly spásu připravenou všem národům. Je proto naplněn světlem jako důkaz pravdivosti 92. žalmu: „Ti, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží.“

Morální autorita a mimořádně laskavý člověk, se kterým byla radost pobýt. Takový byl P. Miloslav Fiala. Děkujeme. Nezapomeneme.

Eva Zálešáková

P. Miloslav Fiala: Seniorský věk má stejnou hodnotu jako každý jiný věk