Modleme za to, aby nový pastýř žil a následoval Krista pod vedením Ducha svatého a k dobru celé církve
Jan 21,1-19
Třetí neděli velikonoční
Ježíš po svém Zmrtvýchvstání posílá ženy, aby vyřídili apoštolům, ať odejdou do Galileje, tam že ho uvidí. V Jeruzalémě, kde vyhasly všechny naděje, kde byl Ježíš ukřižován, už nemají tito rybáři co pohledávat. Ježíš je posílá do Galileje, kde je život – úrodná země i jezero plné ryb. Z místa smrti do místa života. A oni se navrací – ani ne tak z poslušnosti, proto, že jim to Ježíš po ženách vzkázal – oni se vrací tam, kde mohou žít tak, jak byli dosud zvyklí a kde jim nehrozí pronásledování ze strany Velerady a farizeů. Odchází po svátcích z Jeruzaléma, a kam by ostatně měli jít jinam bez svého Mistra a Pána, než domů, ke svým rodinám? A co by měli činit jiného, než se živit prací svých rukou, tou jedinou prací, kterou znají a umí, tj. rybolovem? Kápo Petr říká „Jdu lovit ryby“ a o ni se přidají. Celou noc se snaží, ale marně. Sítě jsou prázdné. A tak připlouvají k břehu. Unavení, skleslí, nevyspalí…
Nejsou však u břehu sami. Kdosi v ranním oparu stojí a mává na ně, ale oni jej nepoznají. „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Jak by měli! Sami jsou hladoví… „Hoďte síť na pravou stranu lodi a najdete!“
A tu se opakuje scéna, která zde už jednou byla, při jejich prvním povolání. Na Ježíšův pokyn spustí sítě a zahrnou takové množství ryb, že je už samým zázrakem, že se jim sítě neprotrhnou.
Teprve nyní zaberou i oni. Je to Jan, který nejprve poznává, že je to Pán! Jan je ztělesněním citu a rozumu, Petr činu. První papež Ježíše sice nepoznává, ale věří. Skáče do vody, aby byl u Pána co nejdříve!
A pak následuje scéna, která bude mít nedozírné následky pro další Petrův život, i život právě vznikající církve - ale nejprve je třeba posílit tělo. Na břehu už hoří oheň, vedle smažená ryba a chléb - Kristus je laskavý hostitel, je pastýř, který očekává své ovečky s připraveným pokrmem. „Pojďte jíst!“ Jedí v tichu, nikdo se na nic neptá a Ježíš nic nevysvětluje. „Všichni věděli, že je to Pán.“ Mlčí, vždyť jejich radost, jejich lásku ke Vzkříšenému Pánu beztak nelze vtěsnat do slov. „Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.“ Opět stejné, či podobné gesto, které tady přece už bylo – při zázračném nasycení zástupů; při Poslední večeři, v Emauzích, ve Večeřadle… „Všichni věděli, že je to Pán.“
Ono ráno však neskončí oním zázračným rybolovem, ani společnou snídaní. Následuje dialog tak významný nejen pro Petra, ale pro všechny další generace křesťanů: „Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více, než tito?“ Zvláštní otázka. Odpověď se zdá nabíledni, a Petr pro ni nejde daleko: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji!“ Ježíšovi však nejde o nějaké vyznání citu a hlubokého vztahu. Pokračuje slovy poslání: „Pas mé beránky!“
A pak znovu, navenek stejná otázka: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ (Pro nás zní stejně, ne však v řečtině, v níž je evangelium napsáno – to rozlišuje trojí stupeň lásky – agapein, filein, éros.) Ježíš jakoby snižoval nároky své otázky. Už ne: „víc, než tito“. (V originále, v řečtině, Ježíš zaměňuje slovo agapein za filein.) Petr však stále ještě nerozumí a lehkomyslností sobě vlastní odpovídá: „Ano Pane, ty víš – ty přece víš, že tě miluji.“ Dobře Petře, „pas mé ovce!“ A tak, do třetice, musí zaznít Kristova otázka, která proboří hradby Petrovy sebejistoty. „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petra zamrzela tato trojí otázka, ale teprve napotřetí, už s potřebnou pokorou, odpoví: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.“ „Ty Pane, ty víš všechno“, ty víš, i přes má selhání, i přes mé trojí zapření, přes mé nepochopení poslání, které jsi mi svěřil – ty víš, ty víš všechno, „ty víš, že tě MILUJI“.
„Pas moje ovce!“ Pověření, ustanovení nejvyšším pastýřem je dovršeno, dále už není třeba otázek, ani odpovědí.
Teď už zbývá jen poslední ponaučení – spíše příprava, na apoštolskou a mučednickou budoucnost Nejvyššího pastýře: „Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš…“ Kristova slova jsou výmluvná, jsou však současně i jasnou předpovědí i povzbuzením a posílením.
Tam na břehu Genezaretského jezera byl neúspěšný rybář Šimon povýšen do role prvního Pastýře Kristovy církve. Teprve nyní dorostl do úlohy být Petrem, Skálou. Teprve nyní. Když si sáhl až na dno. Když uznal svou lidskou slabost. Když pocítil hořkost své zrady. Když napotřetí vyznal ono pravdivé a upřímné: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji!“ A pak následuj mě! Následuj mě - k mučednické smrti kříže. Ale ještě předtím: k nepochopení, k ponižujícím poutům, k výslechům, (viz např. prvé čtení), k výpraskům; ale také: k zázračným uzdravením, k obdivuhodným svědectvím, k roli starostlivého pastýře Kristových beránků; k lásce, k odpuštění, k milosrdenství… „Následuj mě!“
Výzva k následování je sice jmenovitě adresována Petrovi – ale jeho prostřednictvím i ke všem jeho následovníkům, papežům, a nejen jim. Ke všem, kdo jakkoli zaslechnou povolání ke službě. K sebeodevzdávající se lásce. A samozřejmě - ke svědectví. Tak jako nelze Krista následovat jen tak nezávazně, polovičatě a pro sebe; stejně tak si nelze žít sobecky jen pro sebe svou lásku, víru a naději. Tyto božské ctnosti je třeba žít a sdílet s ostatními a pro ostatní. V tom tkví i podstata církve, jejímž prvním pastýřem je od chvíle u Genezaretského jezera nástupce Petrův.
My se v těchto dnech nalézáme bez Nejvyššího pastýře, bez papeže. A přece – my máme jistotu, že ať novým papežem bude kdokoli, bude tím, kdo ve svém životě odpověděl na Kristovu otázku „Miluješ mě“ svým ano a od Krista se mu dostalo poslání pást ovce toho největšího stáda – katolické církve na celém světě.
Dodnes zástupy poutníků navštěvují ono tradičně uctívané místo na břehu Genezaretského jezera. Dodnes tam kněží slouží mši svatou a připomínají Božímu lidu onen zásadní okamžik v dějinách církve, kdy Ježíš předal poslání prvního pastýře Petrovi a po něm dalším, neméně slabým a zranitelným pastýřům. A my se v této době uprázdněného Petrova stolce modleme za to, aby nový pastýř žil a následoval Krista pod vedením Ducha svatého a k dobru celé církve. Amen.
Jiří Vojtěch Černý
