Meditace k pobožnosti velkopáteční křížové cesty
Dnes je Velký pátek - den ztišení a hlubokého zamyšlení. Při této příležitosti vám nabízíme meditaci křížové cesty, kterou autor Ing. Karel Voplakal, CSc. pro letošní rok aktualizoval a upravil, aby lépe promlouval k dnešním dnům. Ať je pro vás toto zamyšlení novým podnětem k zastavení a tichou připomínkou hloubky letošních Velikonoc.
1. Zastavení první - Pán Ježíš k smrti odsouzen
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste - a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
My dříve narození jsme v průběhu svého života zažili, jak nespravedliví, zaujatí, případně zkorumpovaní soudci soudili ty, kteří je svými vlastnostmi a činy, svou morální a lidskou hodnotou daleko převyšovali; za obou totalitních režimů docházelo mnohdy i k justičním vraždám... Zde je však něco nesrovnatelně jiného, kvalitativně daleko horšího, neboť špatní lidé tentokrát odsuzují na smrt samotného Syna Božího! Konání těchto soudců nepravých - velekněží Kaifáše a Annáše a celé saducejsko-farizejské Velerady je motivováno závistí, vražednou nenávistí a oprávněnou obavou, že lidé půjdou za Kristem, nikoli za nimi - a v osobě představitele římské okupační moci je motivováno cynizmem, zbabělostí před císařem a také lhostejností. I když Pilát dobře pochopil motivy Kristových nepřátel a výslovně prohlásil, že Ježíš neučinil nic, za co by zasluhoval trest smrti, a proto se dlouho zdráhal dát souhlas k ukrutné popravě, přesto nakonec podlehl lstivosti a výhrůžkám farizeů a zákoníků- a v zájmu své kariéry si nakonec "umyl ruce" nad vynuceným hrůzným ortelem. Učinil ještě poslední pokus: dal Krista krutě zbičovat, což byla prakticky poloviční poprava, aby pohledem na příšerně zuboženého Krista vzbudil soucit davu - bohužel marně! Lid popouzený svými vůdci se i nyní nenávistným křikem domáhal nejkrutějšího způsobu Kristovy popravy a dokonce dal přednost vrahovi Barabášovi před Ježíšem!
Jak se to mohlo stát? Bylo by to i dnes možné? Kdo ví- ale uvědomme si, že rány po děsivém římském bičování i po trnech potupné koruny i ty pozdější hrozné rány byly způsobeny lidskými hříchy, za něž Ježíš pykal.
Smiluj se nad námi, Ježíši- smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci!
2. Zastavení druhé - Pán Ježíš bere těžký kříž na svá zraněná ramena
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Kati s posměšnými úšklebky a s cynickými poznámkami sledují, jak Kristus s pokorou a s láskou přijal dřevo kříže na svá ramena rozedraná ranami důtek a bičů. Jak praví Písmo: "Jako beránek vedený na smrt neotevřel svých úst": neprotestoval proti krutému zacházení biřiců i shromážděných nepřátel. Chtěl nám tím dát příklad, abychom i my s pokorou a s poslušností brali na sebe břemena našich životních trampot, nemocí, obtíží i nezasloužených trestů, aby nám jednou na věčnosti pomohly při splácení našich vin.
Smiluj se nad námi, Ježíši- smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci!
3. Zastavení třetí - Pán Ježíš padá poprvé pod křížem
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Kristův kříž je těžký: odhaduje se, že mohl vážit čtyřicet kilogramů i více - a Kristovo tělo je po předchozím mučením vyčerpané a velmi zesláblé. Není divu, že tak těžké břemeno nemůže unést. Kromě toho je nepřetržitě bit a cloumán a urážen od katových pacholků, velekněžských biřiců a doprovázející římské vojenské stráže i od sadistické jeruzalémské lůzy. Ježíš, jehož tvář je od mučitelů zohavena k nepoznání, v horečce klopýtá s těžkým křížem po hrbolaté cestě a snáší posměch a rány - až náhle ztratí rovnováhu zakopne a padne. Zraní si kolena i lokty a jeho těžké břemeno jej přitiskne k zemi. Jeho pád vyvolá zuřivou reakci katanů: bitím, kopanci a nadávkami Jej nutí vstát a pokračovat v bolestné cestě. A Pán opravdu s vypětím všech sil vstává- a pokračuje tam, kde Jej čekají ještě horší muka pomalého umírání na kříži.
Pane, mohl jsi svou mocí kdykoli učinit konec svým mukám, ale Tys chtěl svůj vykupitelský úkol dovést až do bolestného vyvrcholení. Zároveň jsi nám dal příklad, abychom i my povstávali ze svých pádů i ze svých hříchů a následovali Tebe tam, kde nám Tvůj Otec připravil příbytek.
Smiluj se nad námi, Ježíši...
4. Zastavení čtvrté - mariánské: Pán Ježíš na své bolestné pouti potkává svou Matku Marii
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Nevíme, zdali Panna Maria byla mezi těmi, kteří byli svědky Kristova bičování na nádvoří hradu Antonia- jak to líčí zfilmované pašije Gibsonova výpravného filmu "Umučení Krista"; evangelia o tom mlčí. Jisté však je, že svého Božského Syna viděla, jak se v bolestech a ponížení potácí pod břemenem kříže jeruzalémskými ulicemi - obklopený zlobou nepřátel. Nedokážeme si vůbec představit, jak ji bolelo mateřské srdce, když musela jen bezmocně přihlížet...Nemohli spolu ani promluvit- katané Kristu nedopřáli ani okamžik odpočinku- a ji od něj bezcitně odháněli. Oporou jí byl jen Kristův učedník Jan a několik blízkých žen.
V mariánské písni "Matka pláče" se zpívá: "V této době, plné bolu, chce umříti s Ježíšem, rány Jeho nese spolu ve svém srdci mateřském..."
Matka Páně se skrze svůj mateřský zármutek stává naší spolu-vykupitelkou- a matkou nás všech.
Smiluj se nad námi, Ježíši...
5. Zastavení páté - Šimon z Kyrény z donucení pomáhá Kristu nést kříž
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Kristus je následkem celonočního trýznění od veleknězových biřiců, římského bičování a korunování trním, ale i nevyspáním, žízní a neustávajícím bitím tak oslabený a vyčerpaný, že již nemůže s křížem z místa: jen se potácí a stěží se udržuje na nohou. I kati to vidí, nelitují jej, ale nechtějí, aby jim zemřel na cestě, aby poprava mohla být vykonána. Proto římští vojáci zastaví náhodného chodce- Šimona z Kyrény, který vůbec neví, o co ve skutečnosti jde - a donutí ho, aby Kristu pomohl nést kříž. Šimon se pochopitelně brání, nechce s tím mít nic společného, ale je donucen; můžeme se však domnívat, že během další etapy křížové cesty se v něm postupně probudil soucit se zmučeným odsouzencem, takže Mu nakonec pomáhal rád...
Pane, dej nám milost, abychom i my měli soucit s ubohými a účinně jim pomáhali - fyzicky i duchovně. Mnohokrát jsme přece vyslechli slova evangelia, jimiž Bůh uvítá v nebi ty, kteří takto jednali: "..neboť jsem byl hladový a nasytili jste mne, nahý a přioděli jste mne, byl jsem na cestě a ujali jste se mne, ve vězení a navštívili jste mne..."
Smiluj se nad námi, Ježíši...
6. Zastavení šesté - Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Kristův obličej je zalitý krví prýštící zpod trnové koruny, je rozbitý pěstmi i důtkami katů, znečištěný prachem ulice a poplivaný od členů Velerady i ostatních nepřátel. Vidí to žena Veronika a statečně se prodere rozvášněným davem a svým vlastním závojem stírá krev a nečistotu s Kristova obličeje. V evangeliích se o tomto jejím skutku lásky a soucitu přímo nehovoří, ale její příběh se už téměř dva tisíce let předává od pokolení do pokolení ústní tradicí a patrně nebude nikdy zapomenut- i když asi neexistuje nezvratný důkaz, že na její roušce, jíž neohroženě otřela Kristovu tvář, zůstal na památku obraz Jeho zmučeného obličeje. Její čin byl velmi statečný- kdo jiný by si tehdy troufl uprostřed toho moře nenávisti pomáhat bezbranné oběti?
V průběhu věků se ve jménu Kristově našlo mnoho podobně statečných jako byla Veronika: i oni se s velkým rizikem ujímali pronásledovaných a ukrývali je ve svých domácnostech, v klášterech a svatyních; vzpomeňme jen, kolik lidí se za nacismu v době holokaustu ukrývalo ve vatikánských objektech; kolik kněží za toto skončilo v koncentračních táborech- a jak papež Pius XII. byl za poskytování azylu pronásledovaným po pádu nacismu oceněn jakožto "Spravedlivý mezi lidmi"! Z doby druhé totality je známý příklad boromejky sestry Vojtěchy, která ukrývala před estébáky hledaného kněze- a byla pak za svou statečnost dlouhodobě vězněna.
Pane, Ty na věčnosti spravedlivě posoudíš naše chování zde na světě; nikomu nezapomeneš žádný skutek soucitu a milosrdenství: Pomoz nám, ať i my patříme mezi tyto spravedlivé!
Smiluj se nad námi, Ježíši...
7. Zastavení sedmé - Pán Ježíš padá pod křížem po druhé
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Nezůstalo při jednom pádu Páně na Jeho bolestné cestě na Golgotu. Znovu zakopne a bolestně se zraňuje - a znovu je pobízen důtkami i kopanci, smýkáním za pouta i rvaním za vlasy i vousy, aby vstal a pokračoval. A Tys Pane z posledních sil namáhavě povstal, chopil se kříže a s pomocí Šimona se vlekl blíž a blíž k místu svého smrtelného zápasu na dřevě kříže.
Farizeové a saduceové jako by v této chvíli zapomněli na své neustálé rozpory ve Veleradě a s nepochopitelně svornou nenávistí a zuřivostí se sápou na Spasitele, zahrnují jej posměšky, kletbami i ranami. Ve své zaslepenosti jsou snad dokonce přesvědčeni, že takto slouží dobré věci! Ale Pán se za ně modlí, neboť "oni snad skutečně nevědí, co činí".
Pane, nedopusť, abychom i my odsuzovali své bližní, i když se nám zdá, že jejich slova i skutky jsou objektivně špatné. Jenom Ty vidíš do srdcí lidí, znáš jejich pohnutky, možnosti, okolnosti a chápání. Smiluj se nad námi, Ježíši, smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci!
8. Zastavení osmé - Jeruzalémské ženy pláčou nad Ježíšem
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Mezi tolika bezcitnými nepřáteli se našel hlouček místních žen, kterým nebyla lhostejná muka a další osud ztýraného odsouzence. Když je míjel Kristus se svými trýzniteli, byly otřeseny a pohnuty přirozenou lítostí; rozplakaly se nad tímto hrozným výjevem. Pán, i když jej muka křížové cesty zcela vyčerpávala, si jejich soucitu povšiml: "Ženy jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi..." Pro něj byl důležitější osud národa vyvoleného, i když se tak nešťastně postavil proti Němu- než jeho vlastní utrpení, kterým sám procházel. Myslel na ty, kteří za pár desetiletí zahynou v nerovném boji s římskými okupanty, na zkázu Svatého města a na tragický osud celého národa.
Pane, dokázali bychom i my dát přednost našim bližním před námi samotnými ve vážné a nebezpečné situaci- třeba tak, jako to po Tvém vzoru učinil řeholní kněz Maxmilián Kolbe? Pomáhej nám vidět trápení našich bližních a snažit se dělat pro ně vše, co můžeme!
Smiluj se nad námi, Ježíši- smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci!
9. Zastavení deváté - Pán Ježíš padá pod křížem naposledy
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste - a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Pán je již blízko místu svého smrtelného zápasu- a přece ještě jednou padá k zemi. Snad slabostí zakopl a bezmocně upadl, snad ho někdo surově srazil, anebo zbědované tělo již zcela vypovědělo poslušnost. Leží chvíli na zemi jako mrtvý; nepomáhá běsnění ozbrojeného doprovodu a nenávistného davu: bití, kopance, švihání důtkami, škubání za pouta ani další surové aktivity. Ale Kristus má pevnou vůli dokonat svou oběť, a tak povstává, chápe se kříže a přijímá pomocnou roku Šimonovu. Myslí na svou Matku, na své přátele, ale i na ty, kteří jej k smrti odsoudili a vydali do rukou oněch zuřivců. Těžkým potácivým krokem pokračuje do svahu Golgoty - a již se ocitá na popravišti.
Kolik síly, kolik lásky bylo v Jeho pádech a opětovných povstáváních, v trpělivém přijímání surovostí a dalších projevů nepřátelství těch, které miloval a za něž se obětoval!
Pane Ježíši, kéž bychom si všichni, kteří se k Tobě hlásíme, uvědomovali, že každý hřích- tedy i ty naše- se bolestně promítl v utrpení Tvé křížové cesty!
Smiluj se nad námi, Ježíši...
10. Zastavení desáté - Pánu Ježíši před popravou strhávají oděv
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Na konci strastiplné cesty Jej nečekala úleva, ale to nejhroznější utrpení, které lidská bezcitnost mohla vymyslit! Nejprve Mu nabídli odporný nápoj smíšený ze zkaženého vína a žluči, který snad měl částečně otupit budoucí hrozné bolesti umírání. Pak Mu surově strhali zkrvavený oděv a tím obnovili krvácení přischlých ran. Ještě víc Mu však ublížili tím, že bez studu a soucitu obnažili jeho rozdrásané tělo a vystavili je na pospas posměchu a hanbě. Ani tehdy Pán neprotestoval proti zvůli katanů- ani tehdy, když Mu opět narazili na hlavu trnovou korunu. Můžeme se domnívat, že právě toto Jeho utrpení spojené s obnažením bylo obětováno za ty, kteří se proviňují proti šestému a devátému přikázání.
Matka Maria spolu s učedníkem Janem a s hloučkem zbožných žen musela sledovat přípravy k hrozné popravě svého Syna. Svatá Matko, oroduj za nás, abychom se ze všech sil snažili chránit před hříchy, kvůli nimž zneuctěný Kristus trpěl před zraky všech!
Smiluj se nad námi, Ježíši...
11. Zastavení jedenácté - Pána Ježíše přibíjejí na kříž
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Začala hrůzná poprava- Krista hrubě srazili na položený kříž a do předvrtaných otvorů zatloukají hřeby skrz údy Spasitelovy; jeho paže přitom natahují tak, že obě ramena jsou bolestivě vymknuta. Pak dojde na přibíjení obou nohou v nártu. Nohy nechají úmyslně trochu pokrčené, aby bolestné umírání pokud možno co nejvíce prodloužili: Odsouzenec visící za napjaté probodené ruce totiž nemůže zcela vydechnout a bolest působí křeče v celém těle. Na probodených nohou se sice může aspoň trochu pozvednout a tím si dopřát pár výdechů - ovšem jen do té doby, než jej opět přemůže ukrutná bolest v nártech; tělo na kříži poklesne- a opět visí celou tíží na rozepjatých pažích a obtíže s dýcháním znovu zvyšuje jeho smrtelná muka. Kříž s přibitým Kristem postavili a spustili do vykopané jámy; ten otřes při pádu kříže na dno jámy způsobil natržení ran v probitých údech. Kati tento úkon provedli bez nejmenšího soucitu - a dav nepřátel v čele s veleknězem Kaifášem spokojeně přihlížel. Svatá Matka prožívala Synovu popravu s nesmírnou bolestí a každá rána mučila i ji. V jedné postní mariánské písni se zpívá:
"Matičko, Tvých bolů hořkost vnímám s myslí dojatou,
i mé hříchy poranily Tvoji duši přesvatou!"
Smiluj se nad námi, Ježíši...
12. Zastavení dvanácté - Pán Ježíš umírá na kříži
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Kristus trpěl v nepředstavitelných mukách asi tři dlouhé hodiny na kříži, než dokonal. Písmo praví: "...od hodiny šesté do deváté..." (tedy podle naší časomíry asi od polední hodiny do třetí odpolední). Nad hlavou byl nápis jeho viny: "Iesus Nazarenus Rex Iudeorum" (Ježíš Nazaretský, král židovský). Tím chtěl Pilát zesměšnit členy Velerady, kteří před ním volali: "My nemáme krále, my máme jen císaře!"- a tak dali najevo, že jejich nenávist ke Kristu je silnější než jejich deklarované vlastenectví. Proti římskému vladaři nemohli dělat nic, a tak si svůj vztek vybíjeli na Ukřižovaném: spílali Mu, všemožně jej uráželi, znevažovali jeho spojení s nebeským Otcem, vysmívali se jeho bezmoci a rouhavě jej vyzývali, aby sestoupil s kříže, že teprve pak v Něj uvěří. Netušili, že Kristus, kdyby chtěl, mohl situaci v okamžiku zcela změnit a své vrahy ztrestat, ale že Jeho láska jej nutí modlit se za ně a přijmout své utrpení až do samého konce. Uvědomil si to odsouzenec visící na svém kříži po pravé straně kříže Kristova - a zaprosil, aby si Ježíš na něj vzpomněl ve svém nebeském království... A Pán jej nezklamal: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji!"
Kristus sám však pocítil smrtelnou úzkost a viděl nebesa zavřená, jako by jej Otec v této nejtěžší chvíli opustil. Viděl svou Matku pod křížem žalem zhroucenou a opuštěnou, a proto vyzval apoštola Jana, aby nyní on byl jejím synem a ochráncem. Marii pak ustanovil jeho matkou a současně i matkou všech křesťanů. Nakonec zvolal "Žízním!" a svou duši odevzdal Bohu Otci. Římský setník Longinus potvrdil jeho smrt ranou svého kopí do Kristova srdce, které již předtím tlouci přestalo a z nějž otevřenou ranou vytekla ssedlá krev a voda.
Ježíš skonal- a Jeho smrt znamenala vítězství pro Kaifáše a jeho lidi; avšak původce všeho zla - Satan - jako jediný věděl, že svou věc definitivně prohrál...
Pane Ježíši Kriste, nemůžeme Ti nikdy být dost vděčni za Tvoji oběť na Kalvárii! Smiluj se nad námi, ať Tvoje předrahá oběť není pro nikoho marná!
Smiluj se nad námi, Ježíši...
13. Zastavení třinácté - mariánské - Mrtvé Tělo Páně bylo sejmuto s kříže a vloženo do klína Jeho matky
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Matka Maria nyní zblízka viděla rozdrásané tělo svého Syna. Na žádném zpodobení Krucifixu není tělo Ukřižovaného Krista tak znetvořeno ranami, jak to bylo ve skutečnosti. Žádný sochař ani malíř nikdy nedokáže zobrazit tu děsivou realitu- a určitě by ji ani naturalisticky věrně zobrazit nedokázal- ba ani nechtěl: lidská přirozenost se vzpírá vykreslit všechnu tu hrůzu- ty stovky a snad i tisíce ran po celém svatém Těle; obvykle se zobrazuje pouze pět hlavních ran Kristových: v obou rukou, v nohou a v srdci, jen výjimečně i rány po trnové koruně na čele Vykupitelově. Nebylo na něm místečka netknutého. Určitý náznak snad poskytuje Turínský rubáš. Kristus byl skutečným "Mužem bolesti" - nekonečná oběť za naši spásu.
Pohled na umučeného Syna působil v duši a srdci Mariině muka, jako by jím pronikal ostrý meč. Ona však necítila nenávist k těm, kteří Kristovo tělo takto ukrutně zohavili. Ona věděla, že Kristus na sebe dobrovolně vzal trest za lidské hříchy, že toto bylo Jeho poslání- a že kdyby odmítl "pít tento hořký kalich", nikdy by se to nemohlo stát.
Mohla by se však s mírnou výčitkou obrátit ke všem hříšníkům: "Stojí vám vaše hříšné potěšení opravdu za to?"
Smiluj se nad námi, Ježíši...
14. Zastavení čtrnácté - Mrtvé tělo Páně uloženo do hrobu
Klaníme se Tobě, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět!
Našli se dva stateční mužové - Josef z Arimatie a Nikodém, kteří původně patřili mezi ty "výše postavené" ve Veleradě, ale nedali se svést nenávistí a zaslepeností svých nadřízených- Annáše a Kaifáše. S obdivuhodnou odvahou si od Piláta vyžádali povolení sejmout Umučeného s kříže a uložit jej v skalním hrobě jednoho z nich. Pro matku Marii to byla nesmírná úleva: jak jinak by mohla důstojně pohřbít Ježíšovo tělo, když On za svého učitelského působení neměl, kde by hlavu sklonil! Zavinuli jej do čistého plátna a skalní hrob uzavřeli vekou kamennou deskou. Farizeové a saduceové však také byli za Pilátem a vyžádali si od něj vojenskou stráž, prý proto, aby nikdo Ježíšovo tělo z hrobu neodstranil a neprohlásil, že Kristus byl vzkříšen.
Kristův pozemský úkol byl však již splněn a žádná pozemská moc nemohla zabránit Jeho Zmrtvýchvstání...
Pane, svou smrtí na kříži a svým slavný zmrtvýchvstáním jsi všem otevřel cestu k věčné spáse: záleží jen na každém z nás, bude-li chtít přijít za Tebou. Nedopusť, prosíme, abychom zemřeli nešťastně, v hříších a nedosáhli blažené věčnosti, neboť Ty jsi pro to učinil vše!
Smiluj se nad námi, Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi očistci!
Amen!
Karel Voplakal
