22.12.2018, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Marné volání

Marné volání

Umřel poslední farník jedné mé bývalé farnosti, 65 roků, kamarád 40 let. Hned nato se v neděli četlo ve 3 čteních celkem 10x "Radujte se!" Může se jeho žena radovat? Ano, může! Ona je totiž křesťanka. Ví, že její drahý slaví už trvale svátky u Cíle. Napadlo mne: může být někdo někdy bez radosti? Třebaže je křesťan? Ano, může. Třeba když pomyslí na nešťastné děti rozvedených rodičů, kteří sice neumřeli, žijí, ale hádají se před dětmi, kdy a kdo je bude mít o svátcích. Z toho se nemůžeme radovat, z těch zlo-činících. To je bezútěšné… Lopata je jednou hodí do ohně neuhasitelného, hrozí Jan Křtitel (Mat 3,10-12). Bylo by lépe uvázat jim na krk mlýnský kámen a ponořit je do hlubiny moře, přitvrdí sám Ježíš! (Mat 18,6). Když jsem roku 1937 zasedl v 1. třídě, bylo nás 39 dětí a jen jeden hoch byl z rozvedené rodiny, jeho táta pil.

Dnes jsou už rozvody běžné; ale i v té hrozné mravní bídě by měli takoví rodiče brát ohled na děti. A abych skončil pozitivně, znám mnohé případy, kdy tito viníci k stáru litují a kají se. Aspoň takhle se zachrání před "lopatou" Jana Křtitele i před "mlýnským kamenem a mořskou hlubinou", kterými hrozí Ježíš.

Jan Rybář

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru