Láska bližnímu neubližuje
Ez 33,7-9
Řím 13,8-10
Mt 18,15-20
23. neděle v mezidobí
Dnešní prvé čtení z knihy Ezechielovy začíná slovy samého Hospodina, řečené prorokovi: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům.“ Kdo byl strážným ve starověku? Ten, kdo hlídal na městských hradbách a v případě blížícího nebezpečí varoval obyvatele. Ti, pokud nevzali jeho varování vážně a nezařídili se podle něho, stali se snadnou kořistí nepřítele. Strážným Izraelova domu je v přeneseném slova smyslu prorok – jeho úkolem je také bdít, být Hospodinovým mluvčím a strážcem morálky, varovat izraelský lid před největším nepřítelem – a tím je hřích. Prorok je zmocněn mluvit Hospodinovým jménem, je přímo zodpovědný samému Bohu za to, že bude v jeho jménu vést, ale i napomínat a kárat Boží lid, pokud se odvrátí od Hospodina a jeho přikázání. Hospodin zde prorokovi přikazuje: „Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému zemřeš! A ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“ Jinými slovy řečeno – jsi zodpovědný za zprostředkovávání mých slov a mé vůle. Jsi povinen napomínat, upozorňovat, kárat. Ale už nejsi zodpovědný za to, zda si bezbožný (to neznamená neznaboh, ale ten, kdo nežije podle Božích přikázání, kdo nerespektuje Boha a žije podle svých vlastních představ a norem, kdo je svévolníkem) vezme moje slova k srdci a změní své jednání.
Tak tolik Ezechiel – a ve stejném duchu mluví o nějaký 4-5 století později Ježíš ke svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě …“ Ježíš nemá na mysli pokrevního bratra, ale bratra ve víře a dále: zhřeší-li proti tobě, tj. proviní se nejen proti Bohu, ale i proti tobě, jeho jednání se tě bolestně dotýká. A ty máš jít a pokárat ho mezi čtyřma očima. To vůbec není snadné, daleko snazší je pomluvit ho za jeho zády. Jednat s tím, kdo se proti mně provinil na rovinu, z očí do očí; pokárat ho, ne mu vynadat či něco vyčítat, je velmi těžké. Domlouvat a trpělivě a s laskavostí mu poukázat na jeho pochybení … pokud jste to někdy zkusili, tak jste nejspíš také zakusili, že dotyčný vaši snahu o nápravu nepřijal; ano, daleko spíše se u druhých dočkáme namísto pokorného uznání pochybení hněvu, zloby, uražené ješitnosti, nejednou i agresivní reakce. Přesto Ježíš žádá, abychom jednali laskavě a velkoryse – vždyť jedině tak můžeme dosáhnout nápravy. Avšak, když se nápravy a uznání viny u druhých přece nedočkáme, neznamená to, že je zatratíme, ale přizveme si dva nebo tři další a opět, pokojně upozorníme na špatné a zlé jednání. A teprve, když ani tato bratrská rada nepomůže (církev takovému jednání říká corektio fraterna – bratrské napomenutí) můžeme nedobré jednání spolubratra veřejně vyjevit, dát na vědomí. (Ne dříve!!!) To je ono „pověz to církvi“. A když neposlechne ani širší společenství (rodinu, kolektiv, farnost, nadřízené či představené) teprve potom jej můžeš začít ignorovat. (Ne však ho pomlouvat a jemu zlořečit).
Ježíš je náročný, nemá rád polovičatá řešení, nemá rád zámlky, překrucování faktů ani zametání věcí pod koberec. Jedná vždy přímo a v intencích svého Otce. Motivací jeho slov a činů je láska. A (no potěš pánbůh) totéž chce i po nás.
Být křesťanem znamená velké břemeno. (Kdo chce jít za mnou , vezmi svůj kříž a následuj mne!) V našem dnešním případě to znamená nemlčet, být svědomím druhých, nazývat věci pravými jmény a přitom, a to podtrhuji, milovat druhé. I když hřeší, i když nám nadávají a námi pohrdají; i když nám ubližují, i když nás nechápou. Být křesťanem znamená činit druhým dobro, bez ohledu na sebe sama (a pod čarou, bez ohledu a to, že se zpravidla mé upřímné a spravedlivé jednání obrátí proti mně samému). Být křesťanem znamená milovat bližní, nerozlišovat je; měřit, jak se říká, všem stejným metrem. Je to těžké, já vím, ale jenom tudy vede cesta. Cesta, která naplňuje Zákon lásky. Ano, jenom láska nás opravňuje k tomu „být strážci svých bratří“. (Bez lásky bychom byli jen falešnými moralisty.) A také jenom láska snese napomínání a unese i nevděk a nepochopení. To ostatně potvrzuje závěr dnešního úryvku z listu Římanům, kde sv. Pavel říká ono známé: „Miluj bližního jako sám sebe. Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je láska.“
Jiří Vojtěch Černý
