06.07.2013, autor: Anna Matoušková, kategorie: Příběhy

Lákala by vás Sicílie?

Lákala by vás Sicílie?

Lákala by vás Sicílie? A jet se dvěma známými? Vyřídíte si formality, zvolíte termín a můžete uskutečnit cestu za poznáním.

 

Před odletem si dáte sraz na Hlavním nádraží v Praze a čekáte na stanovený čas, kdy se sejdete před informační tabulí odjezdů a příjezdů vlaků. Svoji pozornost soustředíte ze sedátka u stolečku k tomuto místu, zazvoní telefon a obě známé, které se náhodou potkaly, protože jedna z nich neměla svůj telefon a tedy byla bez kontaktu s námi dvěma, se ptají kde jsem. Popíši svoji pozici a ony tvrdí, že jsou také u občerstvení a po delším popisu kde jsem, se vidíme sklem asi 2 m od sebe. Nastartuje se skvělá nálada, která vydrží po celou dobu našeho společného putování. Na letišti se snažíme dobrou náladu mít pod kontrolou, i když odlet má 1 hodinu zpoždění. V letadle obligátní instrukce o letu, bageta, pití dle vlastního výběru, po příletu z Catanie autobusem do lokality v Letojanni, kde jsme skvěle ubytované v hotelovém komplexu Parc hotels Italia. Pokoj s balkonem a výhledem na moře z druhého patra přes palmy, které rozprostíraly své listy až do této výšky. Po vybalení, jedeme výtahem k večeři do prostorné jídelny s bohatou a pestrou nabídkou jídel, kde při případném dotazu „co je co“, zjistíte, že je dobré ovládat angličtinu, němčinu, případně francouzštinu. Italština je samozřejmostí a pochytíte i základní slova gracia a prego – děkuji a prosím. Po prvních dojmech spokojeně usínáme.

 

Ráno, protože je neděle jdeme do místního kostela na mši. Často slyšíme jména Sofia Karolina, i v kázání. Mše má slavnostního ducha a my pochopíme, že farnost pomohla modlitbou i finančně k uzdravení asi tříleté holčičce, kdy děkovali, maminka, tatínek a buď lékař, nebo kmotr. Vracíme se podél pláže, slunce svítí, hřeje, ale studený větřík dává chvilkami o sobě vědět. Odpoledne plánujeme program, který si uzpůsobíme samy. K večeru zkoušíme moře, ale studený vítr a teplota vody nás odradí. Při návratu do hotelu zjistíme, že v nejvyšším hotelu Olympia je úžasný prosluněný a v závětří bazén, který zavírají v 18.30 hod. plavčík dovolí 5 min. „báňo, báňo“, než vše zabezpečí, dokončí dezinfekci, atd. Opět nám přálo štěstí.

 

Další dny jsme navštívily Taorminu, kde jsou vykopávky, amfiteátr krásné pláže a zákoutí. Dále z Mesiny trajektem do Reggia v Kalábrii, kde jsme procházely širokým, stylovým renesančním, ale moderním, prosluněným a nekonečným bulvárem ke kostelu sv. Pavla, který se jako všechny ostatní otevírá po siestě v 16 hod. Před otevřením jsme navštívily knihkupectví Paulínek, zakoupily literaturu a vydaly se ke kostelu, průčelí bylo zakryté lešením díky rekonstrukci, ale sochy sv. Pavla a sv. Štěpána potěšily “naše oko“, a to nejen ztvárněním, ale i posláním. V kostele potom, svým významem a krásnou sakrální výzdobou, v tichu a modlitbě jsme setrvaly delší dobu.

 

Syrakusy, vlakem a z Catanie autobusem, kde jsme cestujícím zprostředkovaly pěveckou lahůdku, zjistily jsme, že spolucestující ze Syrakus, mladý a příjemný je zpěvák. Aby řeč nestála, naznačily jsme, že máme nad sebou andělé a on prý také a zná píseň A. Bocceliho, nebo snad s ním i zpíval, nasadil a nám tekly slzy. Krásný emotivní zážitek, přidal ještě něco ze svého muzikálového repertoáru, my se pochlubily našimi skladateli, zejména Antonínem Dvořákem, jeho dílkem ve vesmíru, také krtečkem a hodina a půl jízdy busem hudebně podbarvena byla za námi. V Syrakusách jsme navštívily dva kostely, které dokumentovaly putování sv. Pavla po tomto ostrovu. První kostel byl prostý, středověký s mozaikou sv. Pavla s mečem v rozetě nad hlavním vchodem. Hned přes silnici vykopávky z doby před naším letopočtem, mohutné sloupy a zbytky staveb. Druhý, se zářícím kamenem v době sv. Pavla, opět architektonický skvost s bohatou škálou soch v průčelí před vstupem do kostela i vnitřní prostor svědčil o italském citu k umění a víře. Zde jsou uloženy také ostatky sv. Lucie, přes náměstí její kostel, ale nepřístupný. Posilnily jsme se výborným obědem a vínkem v příjemném, stylovém dvorku, chráněny slunečníkem . Poslední kostel v Syrakusách, byl kostel plačící Panny Marie, který vysvětil r. 1994 Jan Pavel II. Opět duchovní zážitek, moderní stavba, která připomíná zázrak r. 1953, kdy obraz Panny Marie po tři dny ronil pravé lidské slzy a stalo mnoho zázraků.

 

Ve čtvrtek jedna, nejzdatnější z nás se vydala na Etnu, kterou nelze přehlédnout a my uskutečnily společný výlet CK do Acireale, městečka se zajímavou historií, krásnou renesanční architekturou, kostelem sv. Rity a sv. Pavla, kolonádou kolem moře s obrovskými kužely, solitéry lávových vyvřelin a hradem. Večer jsme bez dechu vyslechly zážitky z výstupu na Etnu, která má, kromě hlavního kráteru, ještě pět dalších menších a kousky lávy si přivezly z těchto míst i domů.

 

Dobrá nálada, nás neopustila po celou dobu pobytu, měly jsme štěstí na počasí, časy odjezdů a příjezdů dopravních prostředků, naší společnici u stolu a Sicílie v tomto pojetí nás bude ve vzpomínkách dlouho provázet.

 

Poslání, význam a duchovní dary sv. Pavla, musí oslovit každého věřícího. Díky.

 

Anna Matoušková

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru