Kristus nás může vyvést z každého marasmu
Sk 2,14.36-41
Žalm 23
Jan 10,1-10
4. neděle velikonoční
Doba Velikonoční, kterou nyní prožíváme, začíná Vzkříšením a končí Sesláním Ducha svatého – Letnicemi. A možná vám neuniklo, jak začalo hned prvé čtení – připomenu: „V den Letnic vystoupil Petr s ostatními apoštoly …“ Hned ten den, kdy byl apoštolům dán dar Ducha svatého, kdy na ně sestoupil v podobě plamenů, hned ten den vystupuje dosud bojácný Petr s plamennou řečí o Kristu. „Ať je úplně jasno celému Izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste ukřižovali!“ A posluchači? „Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce …“ Srdce, obraz nejniternější středu, symbol lásky, citů. A jejich reakce? „Co máme dělat?“ Ta Petrova řeč je zasáhla, cítí, že je třeba něco udělat, změnit, napravit. A Petr jim nabídne obrácení. Křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a co víc, také dar Ducha svatého. Výsledkem této Petrovi řeči, kdy z něj mluví sám Duch svatý bylo: „Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.“ Dovedete si to vůbec představit? Takové dílo, taková pastorace je možná jen pod vedením Ducha svatého. A, samozřejmě, v moci Kristově.
Ten se nám dnes představuje jako „Pastýř“. Tato čtvrtá neděle velikonoční je nazývána „Nedělí dobrého pastýře“. A když se zaposloucháme do liturgických textů, tak nás to vůbec nepřekvapí; ve všech třech čteních se mluví o pastýřích; v žalmu jsme dokonce zpívali „Hospodin je můj pastýř.“
Když se dnes řekne pastýř, nevíme, co si pod tím pojmem vlastně představit. Většina lidí žádného pastýře neviděla a neví, co to obnáší být pastýřem. To ale dobře věděli Kristovi posluchači, ti věděli, jak je to náročné a nevděčné řemeslo. A právě jim Ježíš říká: „Já jsem pastýř dobrý“. To není nějaká sebechvála, té je Kristus dalek; naopak, to je slovo povzbuzení pro jeho následovníky, zde ovce. Být ovcí, stádním zvířetem, zcela závislým na vůli (či zlovůli) pastýře, to pro nás není přitažlivá představa. (Takovými by nás chtěli mít autokratičtí, totalitní vládci.) Být však ovcí Kristova stádce; ovcí, která ví, že její „pastýř ji volá jejím jménem“, tj. má k ní osobní, blízký vztah, to je jiná. Obraz „pastýře, kterému na ovcích záleží; který je vodí k svěžím pastvinám“ (viz 23 žalm) a který je chrání před vlky a zloději, takový obraz je přitažlivý a takový vykresluje toho nejlepšího pastýře, Božího Syna, Ježíše Krista.
Ten se v dnešním úryvku přirovnává ke dveřím. Zase – vytrženo z kontextu, to je jen málo atraktivní představa. Samozřejmě, že se Ježíš nepřirovnává k dveřím s klikou a zámkem, jak vnímáme dveře my. Být dveřmi u Krista znamená být prostředníkem. Pouze skrze něj (skrze něho s ním a v něm …) je možné vstupovat do ochrany a bezpečí ohrady. Pouze skrze Krista (skrze křest a svátosti) je možné vstoupit do společenství církve. Pouze v následování Krista – pastýře lze dojít do Božího království.
Kristus v přirovnání ke dveřím je tím, skrze něhož lze „vcházet a vycházet“ – což je semitský výraz, který znamená plnost svobody. Přicházet skrze Krista k Bohu Otci a vycházet s ním na hojné pastviny, které dává život z víry. „Já jsem přišel, aby měly život, a aby ho měly v hojnosti.“
Zároveň je také dveřmi, které jsou zavřeny pro zloděje a lupiče. Současníci si za ně mohli dosadit farizeje, saducee a všechny ty, kteří se snažili Krista a jeho stádce, tj. křesťany umlčet; kteří lidem vnucovali svoji představu trestajícího, nesmiřitelného Boha. Ony „zloděje a lupiče“, před kterými Ježíš chrání, dnes representují ti, kteří chtějí křesťany odvést od Krista, zničit bezpečí ohrad církve. Všichni ti falešní mesiáši, kteří zavádí Boží lid na scestí, kteří nabízí spásu bez Boha, Krista bez kříže a vnucují jalové pastviny krátkodobých požitků, honby za prchavým štěstím z reklam; sexu bez lásky a mamonu bez ducha. Za ony zloděje a lupiče si lze dosadit mnohé mediální nuly, politiky bez skrupulí, obchodníky s lidskou důvěrou, škubající z ovcí poslední vlnu sebeúcty, naděje a touhy.
Já jsem dveře - tzn. já jsem prostředník, ochránce před vnějším, nehostinným světem a cesta k Otci. Jít za Kristem znamená důvěřovat mu jako dobrému pastýři. Svěřit se do jeho péče. Nechat se vést - a to i temnými údolími životních krizí, neúspěchů, zoufalství. Kristus nás může vyvést z každého marasmu k vodám živým na svěží, hojné pastviny - ovšem jen tehdy, kdy se necháme vést. Když jej přijmeme za svého pastýře.
Jiří Vojtěch Černý
