Konečně jsem to, Bože, pochopila

Některá místa ve Starém zákoně jsou plná krve. Bůh je vyobrazen tak, že jde z něho strach. Ano, Bůh je odleskem tvrdého života člověka tehdejší doby. Našich představ.

Proto přišel na svět Ježíš - Mesijáš. Aby opravil náš pohled na Boha, svého Otce.

A jak přišel? Jako krásné a bezbranné dítě. Abychom se ho, mocného a vševládného, nebáli. Abychom si ho zamilovali. Aby prošel všemi radostmi i bolestmi člověka. Všemi, i naší smrtí. Aby nás pochopil. Také naše hříchy, slabosti.

A my jsme ho tenkrát zabili! Věděl, že když přizná, že je Mesiáš, že to nepřežije. Přesto šel až na smrt. Tou potvrdil svá slova.

Zemřel tehdy, když se zabíjeli beránci pro smytí našich hříchů. Oni umírali místo nás.

Ježíš nám zanechal Novou smlouvu: " Miluj Boha celým svým srdcem a bližního svého, jako sám sebe".

A pak, když se loučil s apoštoly, při poslední večeři jim řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává", tj. jdu pro člověka na smrt, abych potvrdil svá slova. Pak řekl: "toto je má krev, kterou za vás a za všechny prolévám", tj. myji vaše hříchy svou krví - místo beránka, odpouštím vám. Dál řekl: "Toto je Nová smlouva", tj. už není třeba zabíjet beránky na smazání hříchů. "Dávám vám novou smlouvu: miluj Boha a svého bližního jako sám sebe." To stačí. Jak jednoduché. Žádné zákazy a příkazy.

Ježíš nám přinesl obraz milujícího a milosrdného Boha. Protože Bůh je Láska a nemůže jinak.

A proč ho v tom Bůh - otec nechal, když se v Getsemanech strachem potil krví? I naše děti musí podstupovat věci, kdy se o ně chvějeme bázní a bolestí. Vím, že Otec - tatínek "tam" byl s ním. Tak, jako byl s námi v koncentračních táborech a plynových komorách. Tak, jako je ve všem s námi. A my jsme v objetí s Ním.

A co je člověk? Vděčný a milující... ?

PS: Nenapsala jsem nic nového. Denně nám to sdělují naši drazí kněží. Ale já jsem hluchá a slepá...

Věra Šimková