Ježíš i dnes, prostřednictvím kněží léčí ty, kteří potřebují uzdravení
Gn 14,18-20
1 Kor 11,23-26
Lk 9,11-17
Slavnost Těla a Krve Páně
Slavnost Těla a Krve Páně, patří k tradičním slavnostem v církvi, pamětníci (hlavně pamětnice) vzpomenou na průvody a družičky a muziku a všechnu tu parádu kolem. Nic proti tomu, ale za vnějšími oslavami se povětšinou ztrácela sama podstata této slavnosti. Onen chléb a víno, proměněné v tělo a krev Kristovu. Eucharistický Kristus, živý a přítomný uprostřed nás. Vystavený na odiv v nazdobených monstrancích, leckde pod nebesy a přece skrytý, mnohdy nepoznaný, zastrčený do pozadí vší té slávy.
Rozhodně jsem nechtěl zlehčovat vnější projevy této slavnosti, jen bych tak rád ukázal na toho, který je samým středem těchto oslav a samým středem, ohniskem naší víry. Víry v Ježíše Krista, Věčného kněze. Vtěleného, ukřižovaného, vzkříšeného Božího Syna, který se nám pod způsobami chleba a vína zcela vydal. A o jeho sebevydání, o jeho nekrvavé oběti, jíž se navždy zpřítomnil uprostřed těch, kteří věří v ono tajemství uskutečněné při Poslední večeři. Tajemství, o němž slyšíme při každém proměňování při mši svaté. Přibližuje nám jej apoštol Pavel v druhém čtení: Ježíš, právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku“. Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“
Tato slova zapsal sv. Pavel, který sám nebyl mezi učedníky, Kristova slova má, takříkajíc, z doslechu, z druhé ruky – a přece, věrně je opakovali přímí účastníci a svědkové, apoštolové; stejná slova užívala prvotní jeruzalémská církev; stejná slova užívají už staletí, dokonce tisíciletí, kněží na celém světě, až podnes. Slova, která tak dobře znáte. Žádná vnější síla a moc nedokázala vymazat z paměti církve tato Kristova slova. Žádné pronásledován neumlčelo ústa kněží a nezabránilo jim znovu a znovu proměňovat Tělo a Krev Páně – ať na oltářích vznešených katedrál, nebo v katakombách a vězeních. Není síla, která by popřela, vymazala z paměti křesťanů tato slova Kristovy nekrvavé oběti. „To konejte na mou památku.“ A církev koná. Ústy kněží a jejich rukama se Kristus zpřítomňuje na oltářích celého světa.
Kněží – Kristovi služebníci. Slabí, hříšní, v mnoha ohledech nehodní lidé, jež si Pán vyvolil a povolal. Slavnost Těla a Krve Kristovy je možné slavit pouze prostřednictvím kněží; svátost eucharistie je bez kněží nemyslitelná. Ježíš je první, Nejvyšší kněz. Obětník nové smlouvy. A kněží jsou ti, kteří tuto svátost vysluhují. Kteří přináší tuto oběť a pronáší slova jejího ustanovení. Stejná slova, jaká pronesl Kristus!!!
Prvé čtení z biblického pravěku představuje postavu kněze Melchizedecha. Tajemnou postavu. Není uvedeno jméno jeho otce, jak je v hebrejské tradici zvykem. Vynořuje se z šera dávnověku a jediné, co o něm víme je, že byl „králem Sálemu“. To není bez významu. Ta oblast skutečně existuje, ale nejde o geografické přiblížení. Sálem – šalom – pokoj. Je králem pokoje. (Později, za krále Davida se stane centrem země a kultu Jeru-salem – město pokoje, kde bude Boží chrám a kde kněží budou přinášet oběti. A kde bude žít, obětuje se a zemře Nejvyšší kněz církve a Boží Syn – Ježíš.) Zatímco Židé a Starý zákon uctívají Melchizedecha jako krále a kněze, toho, který přinesl oběť chleba a vína a požehnal Abrahámovi – a ten, patriarcha Izraele, praotec víry, z jehož útrob vyšel izraelský národ, se mu podřídil a přinesl mu, jako Veleknězi, desátky. Křesťané a Nový zákon vidí v postavě Melchizedecha předobraz samého Krista.
Toho, který bude konat divy a znamení – který, rovněž jako předobraz, zázračně promění nepatrné – pět chlebů a dvě ryby – v pokrm pro tisíce poutníků v nehostinné pustině. To je veliké znamení. V evangeliu jsme četli: „Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kteří potřebovali léčení…“
Ježíš koná zázrak, znamení – sytí hladové: nejprve utišil hlad jejich duší, to když jim kázal o Božím království a poté uzdravil jejich nemocná těla …
Tolik evangelium – ale neprožíváme my něco podobného? Ježíš nám skrze Písmo a ústa kněží i dnes mluví o Božím království. Ježíš i dnes, prostřednictvím kněží léčí ty, kteří potřebují uzdravení – duší ve svátosti smíření, stejně i ve svátosti nemocných.
A především a hlavně: Ježíš se dnes a denně zpřítomňuje, proměněný ve svátosti oltářní, skrze oběť přinášenou prostřednictvím kněží. Jeho slova o „Smlouvě nové a věčné, kterou máme konat na jeho památku“ se naplňují ve svátosti jeho Těla a Krve. A to je ono tajemství, které při této slavnosti slavíme. Které vyznáváme. Ve které věříme a ze kterého čerpáme duchovní sílu. Oběť lásky samého Boha! To konejme na jeho památku. Kéž nám tato Kristova oběť nikdy nezevšední.
Jiří Vojtěch Černý
