Je víra v rozporu s vědeckým pokrokem?

V bělohorské farnosti se před pár týdny besedovalo na téma: "Věří křesťané na nesmysly? Je věda v rozporu s vírou?" Bělohorské sestry benediktinky oslovily jednoho z farníků - emeritního středoškolského profesora matematiky a fyziky F. Kopeckého, aby pohovořil o svém vlastním pohledu na zdánlivý rozpor mezi přírodovědeckým poznáním a praktikovanou vírou na základě jeho vlastních životních zkušeností. Na jeho přání se tato akce uskutečnila spíš formou besedy než přednášky, aby jednotliví účastníci mohli do diskuse neomezeně vstupovat svými doplňky, zážitky, názory a zkušenostmi. Mnozí z nás (zejména my starší) si přitom připomněli, jak za totality byla křesťanská víra systematicky potlačována a zesměšňována, jak pouze striktně ateistický, marxisticko-leninský přístup byl deklarován jakožto jediný "vědecký" názor, jak se tehdejší režim snažil znemožňovat náboženské vzdělání dětí a mládeže - jak rodiče, kteří měli odvahu přihlásit své děti na výuku náboženství, byli zváni na "pohovor" s ředitelem školy, kde jim bylo vyhrožováno, že se jejich děti kvůli tomu nedostanou na střední školy, jak byli nejen duchovní správci, ale často i laičtí návštěvníci bohoslužeb vystaveni stálému dozoru udavačů - stranických "desítkářů", tajných pomocníků Veřejné bezpečnosti, kádrováků a agentů StB - a zejména tak zvaných "církevních tajemníků", jak mnohým horlivým kněžím byl odebírán státní souhlas s duchovní činností, jak byla víra nepřekročitelnou překážkou pro ty, kteří chtěli studovat na pedagogických fakultách, jak věřící výzkumní pracovníci - nestraníci nemohli dosáhnout vyšších vědeckých hodností ("doktor věd", či docent), jak z osnov přírodopisných předmětů musela být vypuštěna jakákoli zmínka o přínosu křesťanských badatelů ve vědních i kulturních disciplínách. Křesťanské církve- především katolická- byly prohlašovány za symbol zpátečnictví, za brzdu vývoje poznání.        

Teprve po pádu totality v listopadu 1989 bylo možno s oním po celé generace vnucovaným "vědeckým" ateistickým názorem polemizovat a poukázat na to, že pro mnohé vědce, kteří už před staletími (ale i za našich časů) významně posunuli hranice lidského poznání, nebyl problém skloubit své opravdové a hluboké náboženské přesvědčení s vědou, s výsledky vědeckého bádání. Mnozí z nich byli nejenom významní objevitelé v různých oborech, ale zároveň i duchovní osoby- teologové, řeholníci či kněží.

O neantagonistickém vztahu vědy a víry se dnes můžeme dočíst v mnoha seriózních studiích, v literatuře Stanislava Kacmarczyka, Daniela Henycha, Radomíra Malého a dalších. Příkladů hluboce věřících významných badatelů a objevitelů je celá řada: namátkou jmenujme aspoň některé z nich:

Isaac Newton britský vědec a současně i teolog (1642-1727), který formuloval gravitační zákon, zákon o vzájemné přitažlivosti těles; byl rovněž objevitelem zrcadlového dalekohledu a velkým matematikem (diferenciální a integrální výpočty);

Mikuláš Koperník- vynikající astronom, matematik, právník a současně i katolický kněz.  Prosazoval heliocentrický světový názor - na rozdíl od tehdy jednoznačně uznávaného geocentrického. O pohybech nebeských těles se detailně píše v jeho vědeckém traktátu "De revolutionibus orbium coelesticum" (O pohybu nebeských těles)

Blaise Pascal- francouzský matematik a fyzik v [http://17.-18.xn--stolet-8va/] 17. - 18. století byl francouzským matematikem, fyzikem, ale zároveň i teologem. Jeho přínos světové vědě i jeho vroucí víru velmi oceňoval i papež František Bergolio.

Louis Pasteur - francouzský biolog, mikrobiolog, lékař a chemik, objevitel vakcíny proti sněti slezinné i proti vzteklině. Je známo, že prohlásil: "Protože jsem hodně studoval, mám nyní víru tak pevnou jako bretoňský sedlák - a vím, že kdybych studoval ještě víc, dospěl bych k víře snad stejně pevné, jakou mají bretoňské selky!"

Michael Faraday- byl věřící britský významný fyzik a chemik, který formuloval zákony elektrolýzy, efekt magneticko-optického stáčení polarizační roviny, objevitel některých chemických sloučenin (na příklad benzénu a tetrachlormetanu). V elektrofyzice je po něm pojmenována jednotka kapacity- Farad.

Ernest Rutherford pocházel z Nového Zélandu; usadil se v Anglii a zabýval se radioaktivním rozpadem prvků, poločasem radioaktivního rozpadu, ionizujícím zářením; je považován za faktického zakladatele jaderné fyziky.

Max Planck- německý filosof, matematik a fyzik, objevitel kvantových jevů a zákona vyzařování černého tělesa, autor výpočtů s kvantovou konstantou a dalších objevů, byl současně i teologem. Za hitlerovského režimu se snažil zachránit  židovské vědce před deportací do koncentračních táborů a vysloužil si za to od nacistů posměch a různé represálie, dokonce i vyloučení z Německé říšské akademie věd.

Albert Einstein (1879-1955) jeden z největších německých vědců proslul především objevem Teorie relativity, Brownova pohybu, fotoelektrických jevů

Gregor Mendel- objevitel zákonů dědičnosti světového významu - byl katolickým řeholním knězem a opatem kláštera ve Starém Brně. Za socialismu se proto o něm ani o jeho revolučním vědeckém přínosu nesmělo vůbec hovořit.

Jezuitští vědci z oboru klimatologie a astronomie od konce 17. století systematicky sledovali a statisticky zpracovávali ve své rezidenci v pražském Klementinu vývoj klimatu; v tomto oboru byli první (a po řadu let jako jediní) ve střední Evropě. Ve své "hvězdářské" observatoři v Astronomické věži Klementina zároveň sledovali a studovali astronomické jevy. Víc než dvě stě let přednášeli na pražské univerzitě. O vynikajícím jezuitském matematikovi profesoru Vydrovi se zmiňoval Alois Jirásek ve svém díle F. L. Věk, ale socialistický totalitní režim o tom všem pochopitelně mlčel - a členy Tovaryšstva Ježíšova ve školních osnovách naopak vydával za tmáře, nepřátele pokroku, vědy a kultury, za zpátečníky.

Jiří Grygar současný světově proslulý astronom oslavil letos v březnu své devadesáté narozeniny.  Tento vynikající vědec svou živou víru nikdy nezastíral a hlásil se k ní i v době, kdy se jiní třeba i báli. 

Ke své víře se veřejně hlásili i vědečtí pracovníci NASA - američtí astronauti A. Shallow,  E. A. Cerman či James Irwin  - a  nyní (jak jsme mohli číst v Katolickém týdeníku) i ti současní astronauti, kteří se vrátili  ze své měsíční mise- a jako první uviděli i odvrácenou stranu Měsíce...

Pro web Simeon.cz zapsal Karel Voplakal