Jak prožijeme náš život je na nás
Zj 7,2-4.9-14
1 Jan 3,1-3
Mt 5,1-12
Všech svatých
Navzdory tomu, že na dnešní neděli připadá 31. neděle v mezidobí, slavíme v celé církvi slavnost „Všech svatých“. Ta totiž má přednost před nedělí, byť každá neděle je slavností. Ale, vždyť my dnes, obrazně řečeno, slavíme slavnost celého nebe! – a to už je, či měla by být, nějaká sláva! Přesto však neuškodí položit si otázku, jak to vlastně s tou oslavou Všech svatých je? Koho že to vlastně dnes slavíme? ke komu se obracíme? když slavnost Všech svatých zní tak neadresně?
V prvém čtení ze Zjevení sv. Jana je řeč o „velkém zástupu, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ – to jsou ti, kteří „stojí před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem a s palmami v rukou.“ Ačkoli je kniha Zjevení sv. Jana plná nesrozumitelných obrazů, tady můžeme s určitostí říci, ano, to je obraz těch, kteří jsou spaseni – jsou v nebi. Bílá roucha svědčí o jejich čistotě – jsou očištěni od svých hříchů, jsou již novým stvořením. Palmy v jejich rukou jsou symbolem vítězství – vítězství nad hříchem, vítězství skrze věrnost Kristu nad všemi těžkostmi, strachem, utrpením, ano i smrtí. Tato velkolepá scéna je obrazem svatých v nebi.
Slyšeli jsme, že Jan dokonce udává číslo těch, kteří tvoří počet „poznamenaných spravedlivých“: sto čtyřiačtyřicet tisíc! Toto číslo nelze brát doslova, je rovněž symbolem: tisíc je číslem plnosti; je 12 izraelských kmenů a 12x12000 dává součtem 144 000; takže Jan neříká nic jiného, než že vytváří plnost Božího lidu a současně jeho nepřehlédnutelné množství.
Tolik evangelista Jan v prvém čtení a ve druhém, ze svého 1. listu, nám tentýž apoštol píše: „Hleďte, jak velkou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme. Proto nás svět nezná, protože nepoznal jeho.“ A dále pokračuje: „Nevíme, čím budeme, víme však, až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.“
Budeme ho vidět, tak jak je... - ta slova připomínají příslib, který dává Ježíš v evangeliu těm, kteří jsou BLAHOSLAVENÍ: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha!“ A nejen to: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království; blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny; blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království...“ Ve všech těchto tzv. blahoslavenstvích, je za odměnu přislíbeno NEBE; jde o věčnou BLAŽENOST (i tak se dá ono blahoslavení přeložit). Blahoslavení jsou zkrátka SVATÍ. A k tomu, být blahoslavenými, nás Ježíš vybízí, a ono to vlastně není nesplnitelné, nekonkrétní – vždyť lepší návod pro to, jak se stát svatými, blaženými Božími dětmi, nám nikdo nemůže dát. Nebo ještě jinak: jasněji a zřetelněji nám už nikdo cestu do nebe nevytyčí, spolehlivější ukazatele nenajdeme, než právě cestu blahoslavených a venkoncem všech, kteří ve svém životě vzali vážně Kristovu výzvu k následování; kteří vzali za své první a největší přikázání lásky a vlastně celé poselství Kristova evangelia.
Anebo ještě jinak: dostali jsme, samozřejmě bez naší zásluhy, život – on není naším majetkem, jsme jeho držiteli, správci. A je nám dána volná ruka, jak s ním naložíme. Kristus nás nenechává bezprizornímu sirotky bez návodu, jak s ním zacházet. Tím návodem, od Boha je Desatero a Boží Syn nám přidává Blahoslavenství. Budeme-li se těchto ukazatelů shůry, těchto směrovek života řídit, neznamená to, že půjdeme vždycky přímo, že nezabloudíme a že se třeba i někdy nevybouráme. Těch poutnických chyb naděláme nepochybně mnoho, ale – jsme na cestě a víme, jaký je náš cíl. V našich rukou je, jak na své cestě životem půjdeme, jsme svobodní a do rukou jsme dostali návod, mapu, která nám říká kudy a jak jít. Jak prožijeme náš život je na nás. Nejsme sami. Kráčíme spolu s ostatními lidmi (a můžeme zpytovat svědomí, jak se k nich chováme) a nad námi je celé nebe – svatých. Také našich oslavených předků a rovněž našich andělů strážných. Jděme tak, abychom nebe dosáhli. Ježíš nás zve, co víc, troufám si říci, že po nás touží. A svatí nám jsou dobrým příkladem, jak na své cestě jít. Oni už došli svého cíle, jsou pro nás dobrými svědky a, jak věříme, přimlouvají se za nás. A my jim, za příklad jejich života a za jejich přímluvy, můžeme touto slavností poděkovat.
Jiří Vojtěch Černý
