I my potřebujeme uzdravení
Iz 8,23-9,3
Mt 4,12-23
3. neděle v mezidobí
Začnu dnes trochu jinak než obvykle. Každou událost můžeme popsat pomocí schématu: kdy, kdo, co a jak. Přišlo mi to na mysl, když jsem si četl první věty dnešního evangelia. Popisuje začátek Ježíšova veřejného působení a toto schéma naplňuje: kdy – když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn; kdo – samozřejmě Ježíš, všechno se v evangeliích (a kéž by i v našem životě) točí kolem něho; co – odebral se do Galileje a usadil se v Kafarnaum; jak – hlásal: „obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ a „uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“. Nicméně, bylo by takto sdělené poselství evangelia pro nás dostačující? Určitě ne – a tak si jej trochu přibližme. Časový údaj, který nám evangelista Matouš sděluje, je velmi cenný: my víme, že hned po křtu se Ježíš odebral na poušť (Judská poušť v okolí Jericha) a po 40. denním postu, zocelený překonáním ďáblových pokušení, se vrací zpět k Jordánu. Tam jej zastihne zpráva o Janově uvěznění a on odchází nahoru, na sever do Galileje, kde prožil své mládí a odkud přišel k Janovi. Neusadí se ale v Nazaretu, ale v Kafarnaum, což bylo tehdejší středisko obchodu a rybolovu. (Tudy vedla křižovatka národů, kultur, náboženství. Křižovatka obchodních a vojenských cest spojujících Egypt a Damašek.) Nicméně, celá Galilea byla oblastí, na kterou pohlíželi pravověrní Židé v Judsku skrz prsty. (Původní židovští obyvatelé byli v 8. stol. odvlečeni Asyřany a země byla obývána převážně pohany. O tom ostatně pojednává prvé čtení z proroka Izaiáše.) Matouš připomíná shodu s Izaiášovým proroctvím o Zemi Zabulonově a Neftalimově za Jordánem, o Galileji, jejímuž lidu, žijícímu v temnotě (vzdáleni od Boha) se zjeví veliké světlo („Světlo k osvícení pohanů.“). Když píše Matouš své evangelium o desítky let později, je již zřejmé, kdo je oním Světlem. („Já jsem světlo světa“).
Ježíš prochází krajem kolem Galilejského jezera a hlásá stěžejní poselství: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“
To jsou slova, která nelze přeslechnout, která nelze přejít. „Obraťte se!“ – kolik toho už bylo o „obrácení“ napsáno. Obrácení, změna smýšlení, jak odpovídá řeckému metanoia, nebo Ježíšem použité hebrejské slovo šúb, což znamená vrátit se. Ve SZ se tento výraz užívá ve smyslu „vrátit se domů, vrátit se k Otci“. A tak jej nejspíš používal i Ježíš, když hlásal evangelium – radostnou zvěst o tom, že máme nejen Boha, který je náš Otec, ale i milujícího tatínka v nebesích. Naše obrácení znamená odvrátit se od toho, co bylo dříve, od cest, které nikam nevedou; od prázdných slov, vyčpělých frází a jalového živoření k autentickému životu v duchu a v pravdě; k životu, jehož cílem je nebeské království: „vrátit se domů, vrátit se k Otci“.
Hned vzápětí slyšíme o praktickém naplnění této výzvy, to když Ježíš osloví dvě sourozenecké dvojice rybářů a vyzve je, aby šli za ním. „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Pojďte za mnou! Pojďte, postavte se za mne (já udávám směr) a následujte mne. Konejte to, co dělám já. Zůstaňte sami sebou, buďte rybáři, ale změňte styl života. Vy sami buďte světlem, osvěcujte svým příkladem následování druhé lidi.
Je až neuvěřitelné, co Petr a Ondřej, Jakub a Jan udělají. Ihned nechali své sítě a lodě a šli za ním. Nechají všeho, své sítě a lodě – svůj majetek, své živobytí, a následovali ho – opustí své rodiny, své domovy a jistoty a jdou za ním.
To je obraz obrácení, radikální, naprostá změna života. Jdou za Ježíšem a ten? Matouš píše, že: „Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.“ Pokud šli tito první učedníci za Ježíšem, pak byli svědky tohoto Ježíšova působení. A to je nemohlo nechat lhostejnými. Následují ho, naslouchají mu. Slyší Ježíše mluvit o svém (a jejich) Otci, jsou svědky toho, jak, slovy Izaiášova proroctví: „Slepí vidí, hluší slyší, chromí vstávají.“
Ježíš ty Galilejské už uzdravil, teď je řada na nás. I k nám, prostřednictví evangelií, a snad i těch dnešních rybářů a pastýřů duší, promlouvá. I my potřebujeme uzdravení. A také obrácení. A jistě také toužíme po nebeském království. Chce to, abychom vstali od těch svých sítí a šli za ním.
Jiří Vojtěch Černý
