Eliška, jak jsem ji znala

Eliška, úžasná, každý ji měl rád. Osobnost. Odešla s Ježíšem k Bohu Otci v požehnaných 97 letech. Do poslední chvíle byla plná života. Vážné zranění jí však vzalo sílu.

Život neměla lehký, své děti Elišku a Jiříčka odevzdala Pánu ve věku 16 a 15 let. Měly fenylketonurii, tehdy nevyléčitelné onemocnění. Pak zemřel i manžel, bylo jim 62 let.

Dlouhých 35 let šla pak životem sama, milována rodinou svého bratra a přáteli. Starala se o synovce, který od svého mládí až donedávna bydlel u ní.

Všichni jsme ji měli moc rádi a ona nás. Vzpomínám na album krásných fotek z doby jejího působení v Bendlu. Byla se mnou na několika poutích vedených Veronikou Čepelkovou. Hezký osobní vztah měla s biskupem Mons. Kajnekem, který pokřtil a zaopatřil jejího manžela.

Velmi ráda vzpomínám, na naši pouť do Říma za sv. Anežkou. Bylo jí tehdy 90 let. Pro její zdravotní omezení jsme se po Římě pohybovaly samy metrem. Stala se miláčkem našeho zájezdu.

A tak jsem k Tobě, Eliško, ráda chodila na návštěvu a Ty k nám. Naše hovory se točily také o Bohu. Měla jsi ráda naše černé pudlíčky a oni tvého kocourka. Bylo toho hodně...

Mám Tě moc ráda, Eliško. A už teď mi moc chybíš. Děkuji.

Věra Šimková