12.06.2013, autor: Luboš Nágl, kategorie: Příběhy

Deník lázeňského hosta - den první

Deník lázeňského hosta - den první

Deník lázeňského hosta

Den první

Jako je na vojně přijímač, je podobný proces i v lázních. U vchodu si po dojezdu lázeňského hosta prohlédne rentgenově laskavým zrakem ochranka s pendrekem. Recepční zkontroluje příslušné úřední tiskopisy a do dlaně vtiskne mosazný kód vysněné měsíční blaženosti - klíče pokoje, odkud bude člověk každé ráno, přes den i navečer spěchat k rajským slastem lázeňských procedur a lázeňského života vůbec. Je dobré je hlídat líp než oko v hlavě nebo princeznu ve věži zámku na skleněném vrchu, neboť správa lázeňského majetku je cení víc, než sv. Petr klíče od nebeské brány. Jejich případná ztráta vás přijde v přepočtu přibližně na sto sachrových dortíků z lázeňské cukrárny nebo padesát irských káv v lázeňské kavárně. Případně šedesát krušovických vývarů ve sportovním baru u bazénu. Ani jsem nestačil vybalit a už mě popohánějí na administrativní příjem odsouzenců k nepodmíněné lázeňské léčbě. Pak k doktorovi na lustraci nefunkční končetiny, která tu má podstoupit generální opravu a k tomu odpovídající výběr vhodných procedur. Poledne v tom okamžení? Kdeže. Už dávno se polednice odbelhala na další štaci.  Naštěstí mi laskavé servírky i přes pozdní hodinu ještě daly oběd. Tahle milá a vlídná sluníčka budou po celý následující měsíc svítit, i když je venku zataženo a nevlídno. Za tuto hojivou proceduru si lázeňský ekonom velkoryse nic neúčtuje. Po obědě s ozvěnou vepřového žebírka mířím znovu do administrace, kde mi už mezitím počítač na míru sestavil harmonogram procedur čerstvého lázeňského kúrovce. Denně od božího rána až do odpoledních hodin. Čas je vzácný, čas jsou peníze. A protože je moje první lázeňské odpoledne ještě mladé, mám se za deset minut hlásit v odpovídající výstroji na start ozdravného běhu s francouzskými duralovými podpěrami. Naštěstí ne s plnou polní. Pouze s plným břichem. Snad to uzdravování ve zdraví přežiju. A pak jsem nastartoval k zahajovacím mučicím procedurám. Po nich mi jako nadstandard za učiněná příkoří nabídlo středeční odpoledne lázeňskou manu místní cukrárničky. Bylo to úlevné, odpoutat se od trpce vyčítajících úponů příčně pruhovaného svalstva a s důvěrou vložit osud své patní kosti do pohodlného křesílka. Zvláště pak bolestivou podpěru hlezenní kosti a šlachu palcového ohybače.

Následuje chutná večeře a po ní průzkumná cesta po lázních, abych byl trochu v obraze. Učím se podle orientačních tabulí rozeznávat, na kterou světovou stranu je jaká procedura a začínám mít pocit, že bloudím o něco méně. Nebo aspoň systematicky. Myslím, že ke konci měsíce se budu už i bez turistického průvodce docela dobře orientovat v nekonečné spleti chodeb a kobek, zvaných rehabilitační sekce. Též tajně doufám, že se mi časem podaří si i zapamatovat, kam který z deseti lázeňských výtahů jezdí. U večeře projevily spolustolující lázeňské schovanky zájem o mou účast na diskotéce. Slíbil jsem, ale podle nesplnil. Těším se totiž do postele. Chce se mi spát. A tak si nejsem jist, jestli mě u snídaně ty dobré ženy nezakousnou a neroztrhají. Snad ne. Pokazily by totiž lázním tímto spravedlivým zákrokem slušný kšeft, jakým je chromý a nezakousnutý klient jedné solidní, dobře situované zdravotní pojišťovny. Byl večer a bylo jitro, den první. Je mi lehce melancholicky pod ostravskokarvinskou hvězdou. Snad se mi podaří usnout. Přeju si dobrou noc a až slunko vyvede mladé, bude tu moje první lázeňské ráno. Jsem na ně zvědavý. Jaképak asi budou mít pletýnky? Slané nebo makové?

Věnováno Lázním Darkov za laskavou péči o jednu pochroumanou patu.

Luboš Nágl

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru