30.06.2013, autor: Luboš Nágl, kategorie: Příběhy

Deník lázeňského hosta - den druhý

Deník lázeňského hosta - den druhý

DENÍK LÁZEŇSKÉHO HOSTA 2

Den druhý

Kachličkový panelák mezi šachtami, podle zákona o platbě poplatku v rekreační oblasti šalamounsky označený karvinskými radními jako lázně v panenské přírodě (čehož vzápětí mistrně využije k inkasu nenasytná magistrátní pokladna), se probouzí do vzpomínek zážitků včerejšího dne a stávající syrové reality čtvrtečního rána. Mlha milosrdně přikryla okolní ostravská blata a sen první noci jsem svěřil palubnímu deníku. Na romantiku teď ale není čas. V rychlosti vymačkat kousek zubní pasty a sprchového gelu za příčinou proměny v civilizované individuum, jelikož vzápětí následuje úprk na sedmou k snídani. A hned po ní už nedočkavě cení svoje zoubky první oživovací procedury. Když večer hledívám na svoje nohy, svlečené z ponožek do naha, nikdy by mě nenapadlo, co všechno jim může naordinovat a vyinkasovat na zdravotní pojišťovně šikovná masážní procedura. Ale noha se na masérky usmívá od ucha k uchu všemi deseti a mně se zdá, že bolí o poznání míň, když je denně prohnána pěti ozdravnými procedurami. Aby věděla, že žije. Každý čtvrtek odpoledne je povinný seznamovací koktejl pro nově příchozí. Lapidárně řečeno to znamená, že vrchní sestra čerstvým kúrovcům pohrozí, za co je na hrdle ztrestá, pokud se opováží pojíst zapovězeného lázeňského ovoce. Následuje podrobný seznam. Kulturní referentka se pak snaží smazat předchozí nepříznivý dojem nabídkou, co všechno si za své peníze mohou lázeňští hosté navíc dovoleně užít. Dlužno říci, že společenský a kulturní život tu pod odborným dohledem tepe docela slušně. Zajímavé výstavy, ukázky řemesel, přednášky, výlety, exkurze, koncerty a bohoslužby, jakož i diskotéky, taneční hodiny pro starší a pokročilé, zpívánky pro dědečky i pro mamky či tenisové sukénky finalistek světového poháru na velkoplošné obrazovce. To vše na lékařský předpis bez třicetikorunového poplatku. V cukrárně na druhém patře, kudy musí projít každý smrtelník, ať jde odkudkoliv kamkoliv, stojí u stěny mezi dveřmi piano. Typicky lázeňské, se spoustou alikvotních a cukrblikově lehce rozladěných tónů. Dvakrát do týdne na ně hraje lázeňský klavírista pan Babiš různé roztomilé kavárenské kusy jako  „Babiččin maršovský valčík“ nebo „Kéž lavičko, kéž bys promluvila“. Sedl jsem si na polstrovanou židli, hole sevřel mezi koleny a přivřel oči jako Anna Karenina. Melodie se vznášely nad pařížskými dorty a sachry a společně s vůní čerstvé kávy se proplétaly přilehlými chodbami. Nejen chromá končetina, ale i chromá duše tady v lázních najde své tišicí homeopatikum. A pak přišel za okno i do pokoje tiše a nenápadně večer. Se svými zprávami o politických tanečcích, o počasí bez záruky nebo gólech hokejistů v NHL. Můj borec na konec je dnes banán od oběda, zavlečený barbarsky do peřin, což je doma pod těžkými tresty přísně zapovězeno. Banánové rybičky sice nebudou, ale možná budou sny. Banánové sny o makových pletýnkách, co byly ráno k snídani. Krásně vypečené. Třeba budou zítra zas. Kdoví. Ale dost možná, že budou pro změnu slané. Anebo sezamové. Já rád sezamové.

Věnováno Lázním Darkov za laskavou péči o jednu pochroumanou patu.

Luboš Nágl

 

 

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru