Den s výjimečnou atmosférou
Milí čtenáři a čtenářky Simeona! Již zítra máme Velký pátek - den připomínky Kristova krutého umučení a nepředstavitelného utrpení při umírání na kříži.
Tento den má výjimečnou atmosféru podtrženou půstem od masa a postem újmy, četbou pašijí, pobožností křížové cesty a účastí na večerní velkopáteční bohoslužbě spojené s uctíváním svatého kříže - tentokrát však pouze prostřednictvím medií.
V dávných dobách bylo na Velký pátek nemyslitelné vykonávat výdělečnou činnost; bylo by to považováno za projev neúcty k Spasitelově oběti.
Jako děti jsme se v základní škole učili básničku o mlynáři, který znesvětil velkopáteční klid a zármutek nad smrtí Božího Syna tím, že nezastavil svá mlýnská kola a jeho mlýn svým rytmickým klapáním rušil okolní velebné ticho - a dával tak všem najevo, že jeho majitele nezajímá Kristovo umučení. Bezbožník byl nejprve varován, ale když si nedal říci, byl za svůj skutek potrestán: vodní kolo jej strhlo do tůně a on utonul. Nevím už, kdo byl autorem této veršované legendy či spíš balady: možná Josef Václav Sládek či Adolf Heyduk, anebo někdo jiný - ale text si kupodivu po víc než sedmdesáti letech ještě pamatuji (za případné chyby se omlouvám):
Je Velký pátek, velký den - a mlčí les i pláň
a zbožná hlava potichu v myšlenkách klesá v dlaň.
A tamhle zástup z vesnice u Božích klečí muk -
je ticho v celém údolí - jen ve mlýně: ťuk, ťuk, ťuk.
Šumí to, víří pod kolem a pěna stříká výš –
Dnes je přece sváteční den! Mlynáři, neslyšíš?
Jde podél mlýna Kristus Pán: „Mlynáři, velký den!!
A tvoje kola hučí dál… neslyšíš jejich sten?!
Div lásky Boží bezmezné je pro vás dokonán…“
Však mlynář divě chechtá se: „Jen voda je můj pán!
Ta proudí hezky, vesele - a pěna stříká výš…“
„Hoj!“ - kola rázem umlkla: „Mlynáři, neslyšíš?!“
A mlynář letí ke kolu… však sotva na něj sáh,
kolo se točí v jeden vír - a mlynář - ve vlnách….
Jen bílá pěna stříká výš; dnes divý měla plen!
Spasitel kráčí dále tich… jest velký, velký den!
S přáním požehnaných velikonočních svátků
Karel Voplakal
