Cesta, pravda a život
Mt 10,26-33
12. neděle v mezidobí
Třikrát v tom dnešním úryvku evangelia zaznělo Ježíšovo NEBOJTE SE! „Nebojte se!“- toto Ježíšovo slovo provází učedníky po celou dobu jeho veřejného působení. Častokrát je opakuje, a to jistě není bez významu. To samozřejmě neznamená, že by měl před sebou strašpytle a ustrašence, vždyť tak jak známe budoucí osudy apoštolů, všichni za Krista, pro jeho jméno, položili svůj život a svoji víru a nebojácnost dosvědčili mučednickou smrtí.
Nicméně, přenesme se teď do té doby a atmosféry, kdy slova, kterým jsme v evangeliu naslouchali, zazněla. Je to hned poté, kdy si Ježíš, cituji: „zavolal dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.“ A dále: „Jděte a hlásejte, přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, křiste mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy …“
Z takové výzvy, poslání, se jim musela zatočit hlava. A tak je hned následujícími slovy staví nohama na zem a uvádí do tvrdé reality, to, když připojuje předpověď toho, co je za naplnění tohoto poslání očekává: „Já vás posílám jako ovce mezi vlky. Mějte se na pozoru, protože vás budou vydávat soudům a bičovat v synagógách. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt …“ Nedivme se, že po těch slovech potřebují učedníci slyšet slovo povzbuzení, ono: Nebojte se!
Připomeňme si dále, co jim to dnes ještě řekl: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno …“ Není v lidských silách (díky Bohu) ukrýt své jednání, své úmysly a také důsledky svého jednání. Před Boží tváří nelze nic skrýt. Ale ani před lidmi, před světem, nelze nic ukrýt. My se ve svém životě všichni (bez výjimky) schováváme za své masky; skrýváme své smýšlení, svoje slabosti a nedostatky. Pomocí lží a polopravd, zámlk a překrucováním reality se stavíme do lepšího světla, než si zasloužíme. Přivlastňujeme si zásluhy druhých a skrýváme svá selhání. Možná na někoho tím uděláme dojem, ale na Boha nikoli. („Bůh vidí do srdce člověka, člověk soudí podle zdání očí.“1 Sam 16,7) Boží světlo odhalí naše skrývané činy, emoce, úmysly. Odhalí nejen to nedobré a zlé, co skrýváme; On také odhalí i to dobré, co konáme ve skrytosti. Naše oběti, modlitby, dobrou vůli i utrpení.
A ještě, nahlíženo z druhé strany: nic z toho, co hlásal Ježíš; slova Písma a projevy Boží vůle a Božího milosrdenství, ač si před nimi svět bude zacpávat uši, nebudou umlčeny – právě naopak; i proti vůli mocných budou hlásány ze střech! Ti mocní, ti panovníci, vládcové, ty zrůdné režimy, tyrané, autokrati, revolucionáři, komunisté a vůbec všichni kdo vynášeli sebe a popírali Boha, nedokázali utopit víru v potocích krve nevinných; nevymazali Kristovo jméno z myslí lidí (ač se jim snažili vymývat mozky). O nich platí další Kristovo slovo povzbuzení: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou.“
My jsme zdevalvovali smysl a význam mnoha pojmů a slov, a přece, navždy bude platit to, že: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“ (V této souvislosti se i přes znevažování a výsměch hlásím k „pravdoláskařům.“) Ježíš, který se sám prohlašuje „cestou, pravdou a životem“, podal svým životem, svou smrtí a svým vzkříšením důkaz pravdivosti těchto slov. A těm, kdož v něho uvěří a nebudou se stydět za svoji víru, připojuje slova přislíbení: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi.“ Ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi“
Pane, dej nás sílu a odvahu přihlásit se k tobě i tehdy, kdy nám to vynese výsměch, pohrdání a nepřízeň tohoto světa.
Jiří Vojtěch Černý
