Buďme spravedliví a milosrdní
Am 8,4-7
Lk 16,1-13
25. neděle v mezidobí
V každé společnosti, a to na jakémkoli stupni společenského vývoje, určitě existovala korupce. Za tím si stojím, ač nejsem ani historik, ani sociolog. Existovala i v prostředí starozákonního Izraele a existovala i za časů Ježíše Krista. (Samozřejmě, existuje, přímo kvete, i dnes.) Proč to zmiňuji – protože ji zmiňuje jak starozákonní prorok Amos v prvém čtení, tak i Ježíš v evangelním podobenství.
Ámos byl takový nepohodlný prorok v severním Izraeli v 8. stol. př.Kr. Dnes si bere na mušku VIP své doby a tehdejší obchodníky – lépe, tepá jejich nepoctivost a ziskuchtivost. Píše, převedeno do dnešní řeči: „Kdy už bude po svátcích, abychom mohli otevřít ty své krámy, abychom mohli okrádat na váze, na kvalitě zboží, abychom mohli kšeftovat a lichvařit …“
(Podobnost čistě náhodná – jako by byla řeč o dnešních státních svátcích, kdy jsou zavřeny obchody. Vzhledem k víře v Boha – kolik věřících v neděli namísto do chrámu spěchá do supermarketů a na tržiště – a to je stejná modloslužba, jakou tepe Amos.)
Korunu kritice zištnosti a korupci pak dá podobenství v evangeliu. Na jednoho nepoctivého správce praskne, že zpronevěřil majetek svého pána a ten se ho chystá vyhodit, zbavit správcovství. A to, jak se tenhle nepoctivý vykuk k situaci postaví, použije Ježíš jako příklad prozíravého jednání k získání věčného království.
Příměry, příběhy a podobenství, které používá Ježíš pro své posluchače, když jim přibližuje duchovní skutečnosti, jsou vždy výmluvné a poučné – ale tady, tady se asi Ježíš netrefil. Použít příklad nepoctivého správce k vychválení prozíravého jednání …?
Tak popořádku. Jednání správce naplňuje definici korupce, tj. „zneužití postavení či pravomoci s cílem získat osobní či materiální prospěch“. Onen správce je realista, neřeší morální hlediska, jen svůj osobní prospěch. Když už nemůže být správcem – a dál si mastit kapsy na úkor svého pána, (tunelovat jeho majetek) zhodnotí situaci: „Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím …“ A řešení? Stejně nepoctivé a nekalé, jaké bylo až dosud: „Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.“ A následuje popis jeho, vpravdě korupčního jednání. Dlužníkům svého pána sníží dluhy, a tak jej poškodí, dlužníky zvýhodní a sobě prospěje. Svým nečestným jednáním si je zaváže, vždyť, kdo by se neradoval z tak výrazně zmenšeného dluhu. Onen správce to nedělá ani z dobrosrdečnosti k dlužníkům, ani jako pomstu svému pánovi – on to dělá jen a jen pro sebe. Pro svoji budoucnost, kdy bude moci využívat jejich náklonosti a vlastně je tak trochu vydírat.
Až sem by to byl zdařilý popis zkorumpovaného jednání zlodějíčka. Ale to, co Ježíš řekne vzápětí je neslýchané: „Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě!!!“ To snad není možné: „Pán pochválil nepoctivého správce!?“
Ale tohle přeci Ježíš neříká. On nechválí nepoctivost, neobhajuje korupci, neschvaluje nepoctivost.
Pokud bychom vytrhli tuto větu z kontextu, pak je nepřijatelná. Jenomže, Ježíš vyzdvihuje pouze a jen prozíravost. Prozíravost, ono jednání, které myslí na budoucnost. Správce myslí pravda jen na svoji pozemskou budoucnost, na to, jak si bude žít dál, proto si svojí nepoctivostí zavazuje dlužníky svého pána, aby mu poskytli vše, co bude v budoucnu potřebovat.
A poselství Ježíšovo? Buďte prozíraví, konejte vše pro to, abyste si zajistili budoucnost nebeskou. „Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.“ Pohodlný a pohodový život v budoucnu si tento „syn světa“ zařídil svojí prozíravostí, byť nepoctivým způsobem. Ti, kdo věří v Krista, Boží děti, „synové světla“ mají být prozíraví, jednat tak, aby dosáhli Božího království. Jakoby, a to v uvozovkách, si „zavazovat“ Boha a své bližní dobrými skutky, aby si zajistili život věčný.
„A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste, až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.“
Ježíš neglorifikuje mamon, neschvaluje nepoctivost, ale ukazuje, že majetek může být prostředkem na cestě k věčnosti. Ne, když si ho hromadíme pro sebe, ale když se ho, pro dobro druhých, dokážeme zříci. Rozhodně nezastává onen postoj, který praví, že „účel světí prostředky“, ale říká, že pozemské prostředky mohou vést k nebeským cílům. Nebo jinak: že cíl, jakým je nebeské království stojí za úsilí, za prozíravé, účelové jednání. Pozemské prostředky, všechen mamon a majetek jednou pominou, ale duše, ta je nesmrtelná a stojí za to používat všechny prostředky k dosažení věčnosti. Majetek sám o sobě není špatný, je prostředkem k dobrému životu, ale není a nesmí být jeho cíl.
Že Ježíš nechválil nepoctivost vyplývá z posledních vět: „Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci.“ Není malé a velké zlodějiny; není malé bezvýznamné, dokonce ani milosrdné lži - i malá krádež je krádeží, i malá lež je lží. „Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?“ Jestliže nejednáme čestně, nejsme poctiví a pravdiví; jestliže nejsme spravedliví a milosrdní - jak můžeme očekávat, že s námi budou druzí jednat fér - a hlavně, že naše jednání bude schvalovat nejvyšší Pán a že nás odmění nebeskou odměnou?
Jiří Vojtěch Černý
