Buď bližním svým bližním

Kol 1,15-20

Lk 10,25-37

15. neděle v mezidobí

Evangelium dnešní neděle, ono „Podobenství o milosrdném Samaritánovi“, je notoricky známé, dokonce výraz „Milosrdný Samaritán“ se dostal do všeobecného povědomí jako synonymum toho, kdo je takový altruista, charitativní pracovník, laskavý, pozorný, obětavý – koneckonců, my máme v běžném jazyce mnoho výrazů, o nichž se už ani neví, že jsou z Bible. Jenomže, ono podobenství nestojí na tom, aby ukázalo pouze a jen na milosrdného Samaritána jako na vzor, jako na normu jednání, ono má ještě více vrstev. Tak třeba „ideologickou“ či sociologickou. Tu reprezentuje ona trojice pocestných kolem polomrtvého nebožáka.

Kdybychom ji chtěli převést do dnešních poměrů, pak bychom mohli říci: šel kolem biskup, kněz a třeba muslim, nebo migrant, nebo Rom. Berme v úvahu, že toto podobenství říká Ježíš zákoníkovi, tedy reprezentantovi vyšší společenské a náboženské vrstvy. Z tohoto pohledu se jedná o příklad velmi provokativní. Nebo ten zmlácený, okradený – to mohl být obchodník nebo třeba zbožný Žid, vracející se z jeruzalémského chrámu. Ale tam v prachu a v krvi, okradený a bezmocný- tam je niemand, tam z něho nic nekouká, žádný vděk, žádná odměna. V tu chvíli je takovým nežádoucím, obtížným človíčkem, třeba jako pro nás dnes bezdomovec, opilec, narkoman – takovému se „slušný člověk“ raději vyhne. Takže také provokativní příklad. Ale ani „dosazením“ postav do dramatu podobenství se Kristovo podobenství nevyčerpá. Stojí na dvou větách. „Kdo je můj bližní?“ a „Jdi a jednej taky tak!“  Kdo je můj bližní mluví o tom, že je jím každý, kdo potřebuje pomoci; každý člověk bez ohledu na rasový původ, polické vyznání a společenské postavení. Každý člověk bez výjimky. Tak odpovídá Ježíš onomu znalci Zákona. A pak zazní to, co je určeno každému člověku, nám všem. „Jdi a stejně jednej i ty!“ Stejně – tedy milosrdně. Nezištně. Pozorně. Velkoryse. Obětavě … v tom je, alespoň podle mého mínění ono jádro tohoto evangelního úryvku. Onen kněz, levita i Samaritán jsou postavy ilustrativní. Stejně i onen zbitý pocestný. V hlavní roli příběhu je láska. Ano, láska k bližnímu. Vzpomeňte si, jak ten úryvek dnešního evangelia začíná: „Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš i dotaz, motivovaný snahou znemožnit ho, vysmát se mu a zpochybnit vše, co koná, vezme vážně. Mohl by toho Zákoníka tak snadno ztrapnit a usadit. Neudělá to, ale přijme „hozenou rukavici“ a udělí mu lekci o skutečné lásce. Odvolá se na to, co je znalci Zákona nejbližší. Na sám Zákon. „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ Zákoník nemůže odpovědět jinak, než slovy samého Zákona: „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního, jako sám sebe.“ Ježíš ho pochválí za správnou odpověď, vždyť ani jinou nemohl znalec Zákona dát. „Správně jsi odpověděl.“ Ovšem, pak přijde to hlavní, co dělá z litery Zákona slovo života: „To dělej a budeš žít!“ Onen Zákoník bezesporu „miluje“ Boha. Plní přikázání Zákona, je odborníkem na Zákon. Ale je třeba Zákon žít. I s tím druhým přikázáním, které je vnímáno jen jako zbožný přílepek: „Miluj svého bližního, jako sám sebe.“  Teď se nám onen právník a moralista v jedné osobě zapotil. Chce se ospravedlnit. A tak přijde otázka: „Kdo je můj bližní?“

Z roviny disputace o liteře Zákona se dostává na lidskou rovinu: „Kdo je můj bližní?“ A díky této otázce rozvede Ježíš přikázání lásky, o kterém se tak snadno mluví, k přikázání o milosrdenství, které se tak nesnadno žije a o kterém nelze nezávazně a akademicky diskutovat. „To dělej a budeš žít!“

„To dělej a budeš žít!“ to je slovo, které říká i nám. Můžeme zůstat jen na povrchu a vymezovat „odkud kam“, kdo ještě a kdo už ne, je bližní, stejně jako onen Zákoník. Anebo, vzít vážně další větu onoho dialogu se Zákoníkem: „Co myslíš, kdo se z těch tří zachoval jako bližní k tomu, který se ocitl mezi lupiči?“ – „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ Nezůstat u toho KDO je můj bližní, ale chovat se JAKO bližní.  „Jdi, a stejně jednej i ty!“ Ty sám buď bližním těm okolo! Ty sám buď normou lásky a milosrdenství!

Kristus v odpovědi na původní otázku zákoníkovu: jak dosáhnout věčného života, říká v podstatě toto: Kdokoli se stará o život někoho potřebného, má věčný život!

My se točíme kolem onoho nebožáka a nazýváme jej bližním. Ano, on je náš bližní, stejně jako každý člověk okolo nás. Ale také my máme být pro druhé bližním, jako onen Samaritán.

Je to tak prosté a tak náročné zároveň: Buď bližním svým bližním. Buď milosrdný, jako Samaritán. Chovej se jako bližní a miluj své bližní. „Jdi, a stejně jednej i ty!“

Jiří Vojtěch Černý