24.03.2016, autor: Luboš Nágl, kategorie: Příběhy

Bio psi

Bio psi
Z deníku Emy O.

Máma má Emu. Ema má mámu. Ó my se máme. A když jsme spolu s mámou, tak meleme. Třeba slova a větičky z knížek. Je to fajn, když mě nebolí bříško a povídáme si s mámou. A když nemeleme pusinkou, tak meleme mlýnkem. Třeba mandličky, co je máma dává do dobrot, které mi pan doktor dovolil jíst. Když máma nekrouží po pokoji s vysavačem a Kryštofem nebo neodepisuje kamarádům na fejsbuku o tom, jak se mi vede, tak je v kuchyni a vaří. Vždycky něco dobrého. Protože to máma umí. Je moc dobrá kuchařka. Sice to Kryštof někdy plive, ale to dělá, i když mně to chutná. Máma říká, že takové jsou všechny malé děti. I já jsem to prý dělala. To nechápu. Že bych plivala kaši s jablky a medem? Tomu teda nevěřím. Ale když to říká máma, tak to bude pravda. Máma nelže.

Jsem zvědavá, jestli táta taky plival, když byl malý. Třeba cuketu nebo žemlovku. Asi ne, protože jinak by nebyl tak velký. A protože je nejvíc největší jedlík z nás všech. Ať máma uvaří, co chce, táta to vždycky všechno sní. Nenechá na talíři zbytky jako Kryštof nebo já, když mě bolí bříško. A vždycky mámu chválí. Pořád. Máma kvůli nám vaří taková zdravá jídla, co vzniknou, když se do nich přidá bio. Třeba bio mrkev nebo bio maso. Nevím, čím to je, ale i když nám v nemocnici taky vaří zdravá jídla a taky jsou dobrá, ty máminy mi chutnají víc. Asi, že jsou bio zdravější. I u dědečka mi chutnalo, když jsem ještě měla vlásky. Ale on, i když vaří z bio mrkve a bio masa dobrou svíčkovou, tak ji nesmím. Protože je tam prý smetana. A taky, že je to mastné. A ne bio mastné.

Onehdy jsem zaslechla, jak si máma s tátou říkají cosi, jako že budou bio psi. Nebo tak něco. A že na tom teď hodně záleží. Přemýšlela jsem, jací psi jsou ti bio psi. Co je to zač. A proč jsou bio. A jak vznikli. Možná, že jsou to nějací zdravější psi. Co se pěstují venku na zdravém vzduchu a na sluníčku a pijí bio vodu ze studánky. Takový bio pejsek by se mi líbil. Ale klidně by mi stačil i obyčejný. Nebio pes, jako mají ostatní. Třeba bígl s legračně krátkýma nožičkama, co ho má dědeček a babička na Hůrce. Nebo Maruščin salašník. Nebo Marínčina kolie a Vaškův pastevec. Jenže máma říká, že teď to nejde. Protože jsem oslabená a mohla bych dostat od pejska nějakého bacilka. I od bio psa. Ale že až budu mít vlásky, tak už můžu mít i pejska. A můžou k nám pak i ostatní psi. A nemusí to být ti bio psi, co si o nich táta s mámou povídali.

Nakonec se to vysvětlilo. Že bio psi je nějaké důležité vyšetření. A nejsou to bio psi, ale jsou to biopsie. Divné slovo. Tak mě na to tatínek poveze a budeme pak čekat na výsledky té biopsie. Snad mě z ní nebude bolet bříško jako z léků, kterýma ze mně pan doktor vyhání bacilka, co mu říká rakovina. A že nebudu zase blinkat. Protože to by potom určitě byli lepší ti bio psi.

Luboš Nágl

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru