30.12.2017, autor: Karel Voplakal, kategorie: Příběhy

Bělohorský poutní kostel dostal „pod stromeček“ výjimečný dárek - nový kostelní betlém

Bělohorský poutní kostel dostal „pod stromeček“ výjimečný dárek - nový kostelní betlém

Poutní kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře má od letošního Štědrého dne zcela nový, pěkný betlém vyřezávaný z lipového dřeva. Ve skutečnosti má nyní vlastně betlémy dva: ten starší však už dávno není skutečným betlémem kostelním; už mnoho let je ve vánoční čas k vidění v ambitní rohové kapli našeho poutního areálu, kde má své stálé místo. Jeho drobné dřevěné figurky jsou naivního rázu a pro kostel až příliš malé, zato však je jich mnoho: Svatá Rodina, anděl, pastýři s četnými ovečkami, hudebníci, tři králové a jejich lidský i zvířecí  doprovod, dále kominík, ponocný, řemeslníci a mnozí další obyvatelé města Betléma. Tato jesličková sestava, která má sice jen drobné postavičky, zato však rozměrné panely biblické krajiny s jeskyní Narození i celého města Betléma s okolím je pro svou rozměrnost, velkou váhu a výslednou křehkost při přemísťování poměrně zranitelná a nemůže být každoročně na svátky instalována v kostele a po svátcích znovu demontována; každoroční stěhování rozměrné kašírované „betlémské krajiny“, na jejíchž posledních úpravách se podílel i známý sochař pan Karel Stádník, by velmi brzy vedlo k jejímu totálnímu zničení. Kromě toho celá sestava je natolik velká, že by v našem kostele zabírala příliš mnoho nedostatkového místa. A dalším rozhodujícím důvodem, proč pro kostel nevyhovuje, je skutečnost, že příliš drobné figurky Svaté Rodiny v tomto betlému jakoby ani nebyly středem biblického dění; v množství ostatních figurek a v příliš rozměrné romantické krajině se stavbičkami pak figurky Sv. Rodiny téměř zanikají a dostatečně nezvýrazňují převratnou událost Svaté noci: skutečnost příchodu Spasitele. 

Proto již před mnoha lety za doby působení bělohorského duchovního správce P. Augustina OSB byl pro naši svatyni pořízen provizorní betlém z pálené hlíny s barevnou glazurou; měl jen ty nejdůležitější, zato však dostatečně velké postavičky: Svatou Rodinu a Tři krále, v dřevěné „chaloupkovité“ chýši byly ještě figurky oslíka a volka. Většině návštěvníků kostela se však příliš naivní vzhled těchto figurek příliš  nezamlouval; byla to očividně nevalně zdařilá  „lidovka“, a tak se o každých vánocích  ozývaly hlasy, že by si náš kostel zasloužil mít lepší jesličky: dostatečně velké a výrazné postavičky - nejraději řezbářskou práci z olivového dřeva, bez polychromie;  betlém, který by mohl důstojně sloužit po mnoho generací. Uvažovalo se, máme-li oslovit některého z mála tuzemských řezbářů, či raději osvědčené betlémáře v Bavorsku, v Rakousku či Polsku - a projednat s nimi přibližnou cenu díla. Nakonec se naskytla jiná, kvalitativně i cenově přijatelná možnost: správce našeho kostela P. Benedikt OSB objevil zručného řezbáře, který byl ochoten i schopen dílo do vánočních svátků předat. V rámci farnosti se dohodl  nevšední způsob financování řezbářského díla: jednotlivé rodiny z farnosti se rozhodly samy zafinancovat určitou „svoji“  figurku do nového betléma - podle vlastního výběru - a jejich konkrétní objednávku P. Benedikt u výrobce zprostředkoval. Mistr řezbář nezklamal a termín dodržel; my jsme však až do poslední chvíle nevěděli, jak se dílo povedlo a zdali se nám budou ty objednané a již zaplacené figurky vůbec líbit, zdali jsme třeba „nekupovali zajíce v pytli“.

Nastal 21. prosinec - poslední čtvrtek před svátky - den, kdy se farnost schází k podvečerní mši svaté, po níž tentokrát měla následovat předsváteční „brigáda“ na úklid kostela, na zasazení a ozdobení kostelních vánočních stromků – a na instalaci nového betlému.  Byly to vlastně poslední roráty v našem kostele. Nechci farníkům „sahat na zoubek“, ale myslím, že během mše se asi nedokázali moc soustředit, že jejich myšlenky se točily kolem několika velkých krabic s dosud nerozbalenými figurkami. Museli jsme se však obrnit trpělivostí: nejprve bylo třeba zasadit čtyři vysoké smrčky do podstavců, což byl úkol pro mužskou část brigádníků; ženy pak začaly s jejich zdobením. Dva nejurostlejší již ozdobené stromky byly usazeny po obou stranách oltáře a jeden stromek vytvořil dekoraci ke starému betlémku v kapli. Čtvrtý větší stromek byl postaven na stráž přímo k novému betlému v pravé (jižní) kostelní lodi, aby tak nový betlém byl doslova „pod stromečkem“. Pro ty, kteří náš kostel dosud neznají, je třeba říci, že stavba má v půdorysu tvar kříže: horní levé vodorovné rameno tvoří severní loď, pravým horním ramenem kříže je jižní (epištolní) loď, sakristie je jakoby svislá horní částí kříže a hlavní loď je jeho nejdelší, spodní částí.

Konečně bylo všechno hotovo a mohlo se přistoupit k vybalování figurek a k jejich instalaci na připravený velký kostelní stůl ve výklenku jižní kostelní lodi. A hned jsme viděli, že s betlémem budeme spokojeni. Každý si se zálibou prohlížel tu „svoji“ figurku: jednotlivé postavy Svaté Rodiny, tří králů, anděla, ponocného, ovčáka s fujarou - i jednotlivých zvířat: oslíka, vola v jeskyni, velblouda, slona a koně, na nichž přijeli tajemní tři Mudrci od Východu, a dále pak ta drobnější zvířena:  ovečky, koza, dva ovčáčtí psi…Lidé zkoušeli, v jaké sestavě jsou skupiny figurek nejhezčí. Betlém zatím nemá žádné vlastní „pozadí“- kromě postaviček má jen vyřezávanou betlémskou chýši, ale i takto působí velmi pěkně. Zdá se však, že dosavadní ozdobný stůl je pro tolik velkých figurek až příliš těsný, že v budoucnu asi bude nutno pořídit desku o větší ploše - vyplňující celý výklenek, aby figurky mohly mít od sebe náležité odstupy.  Jezulátko v jesličkách z počátku v betlémku ještě nebylo - čekalo v sakristii až na první vánoční mši s dětským zpěvem; teprve pak našlo své čestné místo v betlémské chýši. Ale to už se kostelem nesly velebné a jásavé tóny: „ … z života čistého, z rodu královského - nám, nám, narodil se!“

Karel Voplakal

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru