Ať prožijete Vánoce šťastně s Ježíšem, a také s Marií a sv. Josefem

Iz 7,10-14

Mt 1,18-24

4. neděle adventní

V prvém čtení jsme mohli slyšet snad největší proroctví, které ve SZ zaznělo, ono: „Panna počne a porodí Syna a dají mu jméno EMANUEL, to je BŮH S NÁMI!“

Nicméně, v době, kdy zaznělo, nesklidilo žádný zájem, žádné nadšení – král Achaz, kterému teče do bot, se dotazuje proroka na výsledek bitvy, na to, zda vůbec má táhnout do nejisté války s okolními kmeny proti mocné Asýrii, a namísto ujištění o Hospodinově pomoci a nabídky vojenského řešení, se mu dostane znamení že Panna počne a porodí Syna. Tohle Achaze nezajímá, co je mu do toho, že nějaká, a ještě panna, počne – on chce slyšet něco jiného. No bodejť, což neříkal, že žádné znamení nechce, že nechce pokoušet Hospodina – a tady to má: Panna počne a porodí Syna. Chudák Achaz, netuší, že zaznělo proroctví, které si budou lidé připomínat celá další tisíciletí, zatímco on upadne v zapomenutí. Kde je konec jeho rodu, koho zajímají jeho bitvy, v Bibli bude u nanejvýš zapsán jako ten, kdo porušoval lidská práva, podváděl a násilím si přivlastňoval, co mu nepatřilo a na Boží zákony nedbal. Avšak ono znamení, že Panna počne a porodí Syna, si připomínáme dodnes, vždyť my už víme, kdo byla ona panna a kdo byl její počatý syn.

V evangelním úryvku je tím, kdo je postaven před naplnění tohoto proroctví Josef, tesař z Nazareta. Přihodila se mu taková prazvláštní věc. Je zasnoubený s Marií, chystají se na svatbu a tu, cituji: „dříve, než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého“. Zapeklitá věc. Ačkoli Josef, a stejně tak i ostatní Židé, znali toto Izaiášovo proroctví, nenapadlo by je, že se naplní právě na Marii z Nazareta. Jak se má Josef s takovou skutečností vyrovnat?

Josef je velkolepá a nedoceněná biblická postava. Jako každého muže se ho skutečnost, že dítě není a nemůže být jeho, musela citelně dotknout. Navíc byl mužem své doby, která cizoložství (a jak jinak se mohlo Mariino sdělení, že je v jiném stavu, jevit) trestá ukamenováním. Josef přese všechno roztrpčení a zklamání volí milosrdné řešení, které Marii v očích druhých ochrání (zato jeho poškodí – jak velkorysé) a rozhodne se jí propustit. Zdůvodnění, které evangelista nabízí: „Josef byl mužem spravedlivým“. To má v řeči Písma hlubší význam než pouze to, že ctí právo a spravedlnost. On je milosrdným a má Marii nepochybně rád, proto volí (a jistě ne bez těžkosti a bolesti) toto řešení. A teprve poté, co se takto velkoryse zachová, teprve potom se mu ve snu dostane ujištění, že Maria opravdu počala z Ducha svatého. „Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého …“ Josef, ačkoli není fyzickým otcem, dostává nepřímo úkol, ba poslání: být své ženě a dítěti, které se narodí, oporou, strážcem, ochráncem. To je ostatně obsaženo i v další andělově větě: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš“. Jméno dával dítěti otec – Josef tak bude před vnějším světem otcem tohoto dítěte. Ale jaké jméno? Bývalo zvykem, aby prvorozený nesl jméno svého otce, ale tady je řečeno: dáš mu jméno Ježíš. A co znamená jméno Ježíš, hebrejsky Jehošua? Jahve pomáhá, nebo Jahve zachraňuje. Ježíš je od narození determinován svým jménem, které mu určil v Josefově snu anděl. A také jménem Emanuel, tj. Bůh je spása, podle Izaiášova proroctví. „To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: Hle panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel.“ V obou variantách zaznívá Boží jméno, a jak by ne, když sám Bůh je skutečným Otcem tohoto dítěte, počatého z Ducha svatého. A Josefova reakce: jak lapidárně je vyjádřeno, že Josef převzal všechnu odpovědnost za dítě, Marii a sám sebe upozadil. „Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl přikázal a vzal svou ženu k sobě.“ Už navždy bude Josef stát ve stínu své ženy a tohoto dítěte. Vzdal se své vůle, svých představ, svého osobního života, pro Božího syna a Marii. V tom je ona velikost Josefova. Být zde pro druhé. Obětovat se. Nedrat se do popředí. Přijmout zodpovědnost za ženu a dítě. To je ideál OTCOVSTVÍ a Josef s přehledem zastíní nezodpovědné, zhýčkané a slabošské otce všech dob, nejen té dnešní. Josef je vzorem otcovství, mužství a spravedlivého člověka, který ctí zákon a právo, ale nade vše ctí lásku. Vždyť pouhý zákon bez lásky a milosrdenství by vydal Marii do rukou soudců své doby a ti by vynesením rozsudku zabránili, aby se mohl narodit Boží Syn. Ten, který „se z lásky člověkem stal“, jak budeme zpívat už za tři dny o Vánocích. Tak ať je s Ježíšem, a také s Marií a sv. Josefem šťastně prožijete.

Jiří Vojtěch Černý