Arktická balada

Byl pozdní večer, lednový čas, studená fronta a svinský to mráz. Přesadit Karla Hynka Máchu do těchhle dnů, určitě by doplnil Máj ještě o nějakou Arktickou baladu. Když se nám spustí kočky, vím, co můžu čekat. Roztomilá koťátka. Ale když se nám spustí rtuť, tím myslím rtuť v teploměru, nemůžu si nikdy být jistý, co můžu čekat. Zvlášť když klesne hluboko. Tak hluboko, že se tetelí blahem někde okolo mínus dvaceti. Zamrzne voda někde v rozvodech po půdě, kde kočky nebo myši rozcupovaly izolaci na trubkách, odnesly do svého pelíšku a není to vidět? Zamrzne potrubí ze studny přes zahradu do domu? A kde přesně na těch padesáti metrech? Nebo mi prokřehne postarší autobaterie, a když budu chtít ráno nastartovat, zalomí rukama a tiše vypustí duši? Netoužím po tom být Eskymákem. Protože bych nejspíš jako ženich dostal od přátel darem poukaz na svatební cestu na kře ledové. Nic se nemá přehánět. Když mrazík, tak jedině ten pohádkový s Nastěnkou. A když led, tak nejlíp v kbelíku na šampaňské. Ve všech ostatních případech je zima zhoubná. Dokud dosahuje intenzity zvané zima sněhuláková - tj. teploty okolo nuly, v peci olizuje plamen labužnicky polena, vychutnává si je a šetří jak kuřák svůj oblíbený tabák v dýmce večer u krbu, člověk nic nenamítá. Ale za takových drsných mrazů jako jsou teď komín natáhne svůj hladový krk a saje polena rovnou z pece jak černá díra hmotu z vesmíru. Nerozumím tomu, ale věřím panu doktoru Grygarovi. Protože pec mi to za mrazu dokazuje velice přesvědčivě. Dřeva ubývá se čtvercem vzdálenosti, a jestli bude mrznout takhle celý měsíc, dopadneme jak ta veverka s oříškem v Době ledové. Doufám, že zvlněné fronty nám budou příznivě nakloněny a já nebudu muset myslet při psaní jenom na počasí, ale budu si moct užívat i legrace s obyvateli chaloupky. Kupříkladu se slečnou potkanovou, kterou si pořídila naše nejmladší dcera Terezka. Ta usoudila, že každodenní očistu snad slečna potkanová zvládne sama čumáčkem a tlapkou. Ale aspoň jednou za týden by měla nastoupit domácí sociálně-hygienická služba a slečna Zubatá. Nebo tak něco. Terezka napustila do vaničky teplou vodu. Tank v tankobrodu potřebuje tak pět metrů, na slečnu potkanku je i pět centimetrů moc. To už by musela mít potápěčské brýle a šnorchl. Byla v kapalině ponořená jen tak po bříško, ale ani to se jí moc nelíbilo. Nicméně Terezka byla neústupná, vzala na kožíšek a fousky šampón a pečlivě je vydrhla. Konečný produkt zabalila do froté ručníku, čímž vyvolala mírnou nevoli své matky, ale svou chráněnkyni opečovala a voňavou uložila do čerstvých jasanových hoblinek. Určitě se jí tam budou zdát ty nejkrásnější sny o potkaním princi na bílém koni. Terezka jí totiž jednoho takového slíbila pořídit z příštího kapesného.

Luboš Nágl